Díval jsem se minulý pátek na Bigbít, a v pondělí na Kladivo na čarodějnice. Jakou to má souvislost?

V Kladivu říká děkan Lautner: Nehledejte v tom čarodějnice… Lid je tu prostý, lidé jsou pověrčiví… Velebníček, hraný Eduardem Cupákem, mu odporuje: Ne, nejde jen o jednu žebračku! Jsme na stopě něčemu horšímu: širokému bludařství! Je to dílo ďábla, co ovládl celou zemi!

V Bigbítu vyprávěla socioložka Dana Němcová, jak po masakru mániček v Budějovicích kladli vyšetřovatelé pořád stejnou otázku: Neříkejte nám, že se prostě jen tak sešlo 400 lidí kvůli koncertu! To musí být spiknutí, to musí být nějak organizované – když my chceme někam dostat 400 lidí, musíme zapojit aparát z půlky republiky!

Jakákoli analogie, srovnávání Bobliga s „tažením proti máničkám“, by byla laciná. Tak jen připomenu, že kdo hledá spiknutí, ten ho taky najde.

PS: Já vím, že vás „androš“ nezajímá, že to je pro spoustu z vás „pahudba“ a Plastici „ožrali zfetovaní pobudové“… ale přeci jen si všimněte souvislostí: V roce 74 hnali policajti několik set lidí jako dobytek z Rudolfova do Budějovic na nádraží. Tekla krev. Tehdy si Jirous a podobní, až do té doby přesvědčení, že „když nebudeme překračovat zákony, nechají nás na pokoji“, uvědomili, že „s nimi nelze vyjít“. Tehdy se z undergroundu stalo politikum. Přímým důsledkem téhle radikalizace bylo, že parta intelektuálů o tři roky později vystoupila na obranu Plastiků s Chartou 77. Další řetězec důsledků znáte. A na začátku všeho byl jeden tajemník, kterému se nelíbili vlasatci u hospody, a když hlídka VB „nezjistila skutečnosti, které by opravňovaly akci ukončit“, zavolal na kraj…