Zvonil telefon. Číslo které nemám v seznamu – v takových případech se hlásím stručným: „ANO?“
– „Dobrý den, tady taata, agentura CoolPeople. Hovořím prosím s panem Martinem Malým?„
– „Ano„
– „Máte na mě chviličku?„
– „No, povídejte, copak potřebujete?„
– „Já tu procházím databázi kontaktů, aktualizuju údaje, a u vás je napsáno, že nechcete dostávat nabídky, tak se chci zeptat, jestli se něco nezměnilo…„
Medovým hlasem, jemným jak samet, jsem pomalu a vstřícně odpověděl: „To máte pravdu, já vaše nabídky nechci dostávat. A nejen to: já je nechci dostávat tak moc, a vy jste mi je tak moc toužili posílat, až jsem na vaši společnost podal podnět k prošetření případného porušení zákona o ochraně osobních údajů. Já vaše nabídky nechci až tak, že jsem si na toto téma vyměnil několik důrazných mailů s vaším jednatelem, panem… Čálkem, je to tak…?„
– „Ano, ano, Čálek…“ švitořila paní.
– „No, tak s ním jsme si psali, já ho důrazně žádal, abych nebyl z vaší strany už nikdy žádným způsobem kontaktován, především pak telefonem, takže vás znovu požádám: Napište do té databáze, že si nepřeju být kontaktován, nebo ještě lépe – ten můj záznam z databáze smažte, protože pokud ho tam necháte i přes můj výslovný nesouhlas se zpracováním mých dat, porušujete tím zákon…„
– „Ano, jasně, vymažu… smažu… nezlobte se… nashledanou… že jsem vyrušovala… omlouváme se, samozřejmě mažeme, nashledanou…“ povídala paní a zavěsili jsme.
Mojí první reakcí byl hurónský smích. Smál jsem se až tak, že jsem probudil psa. Fajn, CoolPeople, co „nejsou personální agenturou“, na nějaký zákon o ochraně osobních údajů zjevně kašlou a případné spory řeší poukazem na „externího poskytovatele marketingových služeb“. Jednatel tvrdí nesmysly, a když po něm žádáte jen to, na co máte ze zákona právo, je arogantní až za roh, on si dává ÚOOÚ ke svačině třikrát do měsíce, a vy jste nevděčný hýzl, co šikanuje hodné lidi, co vám chtějí dát práci.
Když to shrnu: Pan Čálek, jednatel CoolPeople, v říjnu 2010 prohlásí, že už žádnou nabídku nedostanu a že se se mnou nebude bavit; tak jsem se těšil, že o téhle partě už neuslyším, a ejhle – nestačí to, půl roku nato volají, jestli jsem si to nerozmyslel!
Tak dobrá, Cool lidičky a pane Čálku, nebudeme se bavit mailem, vezmeme to přes právní kancelář a doporučené dopisy, jo? Začneme oficiálním zopakováním žádosti o smazání mých záznamů z databáze u toho poskytovatele, který mi volá, a dáme tomu čas. A až se po šesti měsících zase ozve nějaká paní, že „aktualizuje databázi“, dám si ke svačině já vás. A bez chleba.