Už jsem o tom psal: Zvoní telefon, na displeji je nějaké neznámé číslo, takže to zvednu, řeknu Haló, a tam se ozve nějaký telefonista, co o sobě tvrdí, že je z banky téaté a „jen pro ověření, pane Malý, mi řekněte kód / datum narození / rok narození / poslední čtyři číslice rodného čísla…“

Odmítám je. Nic zásadního totiž pro mne nemají, chtějí jen otravovat s nabídkou půjčky nebo jinou podobnou koninou. Kdyby banka MĚLA něco zásadního, co se týká mých peněz, tak mi to napíše písemně. Takže to beru pomalu jako sport. Někdy je nechám projít první úrovní, někdy jim fláknu telefonem („pane Malý!„), podle nálady, rozpoložení a ne/sympatičnosti hlasu.

Poslední tři dny mi volají z GE Money Bank. Prvnímu jsem fláknul telefonem po „pro ověření mi řekněte…“ („Nic vám říkat nebudu. Nashledanou.„) Druhý den zase volali, já jsem zvedl telefon a tam se nic neozvalo. Dělal jsem tedy „Haló … haló … haló … haló?“. Asi po sedmém Haló se ozval nějaký kolík z GE, ale jak jsem byl rozjetý, tak jsem řekl ještě třikrát Haló, pak jsem řekl směrem od telefonu: „Nevím kdo volá, nikdo se mi tam neozývá!“ a přes jeho hlasité „Slyšíme se? Tady XY z GE Money Bank, slyšíme se?“ jsem zavěsil.

Dneska volala nějaká slečna. Jsou vytrvalí… Musím říct, že jsem se na ni už těšil a přemýšlel jsem, co zkusím dnes. Nabízel se Kontraformulář („Aha, a jak že se jmenujete… hmmm… děkuji, slečno Q, a pro ověření se zeptám na vaše datum narození…„) nebo třeba Obchodní zástupce („To jsem rád že voláte, já vás nemohl zastihnout… Chci se vás zeptat, jak vám vyhovují ty vysavače, co jsme vaší bance minulý měsíc dodali?!„), či dokonce Monte Carlo („Ročník, ročník… tak já nevím… třeba dvacet sedm. Špatně? No tak osmdesát jedna… Taky špatně? Ne, ne, helejte, je třináct třicet šest, tak dám těch třicet šest – zase ne? A kolik mám ještě pokusů?„) Ale nakonec jsem zkusil prostý a elegantní asertivní odpor.

– „Dobrý den, tady XY z GE Money Bank, hovořím prosím s panem Martinem Malým?“
– „Ano“
– „Dobrý den, pro ověření totožnosti mi prosím řekněte rok vašeho narození“
– „Neřeknu“
– „Ale já potřebuju ověřit, že hovořím se správnou osobou…“
– „Hovoříte se správnou osobou!“
– „Tak mi řekněte rok vašeho narození…“
– „Neřeknu!“
– „V takovém případě budu muset hovor ukončit. Nashledanou!“
– „Děkuji za zavolání, hezký den, nashledanou!“

A pak že to nepůjde! Oni si do toho seznamu nakonec rádi připíšou poznámku „pozor! magor! nevolat!“ a dají pokoj. 🙂