(Psáno pro IHNED)

Zeman, Ovčáček, kavárna, Horáček, Babiš, Čína… Čím víc to poslouchám, tím častěji si říkám, co mi asi utíká. Co se asi za touhle kouřovou clonou skrývá, jaké drobné a nenápadné křivárny? Co třeba regulace hazardu?

Jasně, jasně, automaty ničí lidem život, přinášejí kriminalitu, okej. Ministerstvo financí, které se do boje s hazardem pustilo opravdu zgruntu, ale rozhodně nepodezřívám z náhlé starostlivosti o blaho občanů a o to, aby nepropadali gamblingu. Kdepak. Ministerstvo financí se stará především o to, aby si mohlo sáhnout na zisky a hrábnout do nich tak moc, jak jim to jen půjde. Ostatně dělá to u alkoholu i cigaret, tak co by to nedělalo u hraní.

Paskvil s povinností blokovat weby na základě ministerského úřednického úradku se ještě ani nestačil ohřát, a už tu máme další perly, tentokrát z úst Ondřeje Závodského, náměstka MF pro hazard. Co to bude tentokrát? Zdanění herních kostek? Zdanění korunového mariáše? Ó nikoli, tentokrát jsou na řadě počítačové hry. Však beztak způsobují už od 90. let veškeré možné zlo, především pak kriminalitu mládeže a její vzrůstající agresivitu, což je sice mnohokrát vyvrácený nesmysl, ale médiím to konvenuje a atmosféra ve společnosti je příznivá, tak co to nezkusit?

A tak jsme se v rozhovoru pro iDnes dozvěděli z páně náměstkových úst spoustu kuriozních výroků. Otázka je, co z toho opravdu takto pronesl a co se “ztratilo v překladu”, ale pokud budu brát text rozhovoru tak, že odpovídá smyslu vyřčeného, tak se nestačím divit, protože už v druhé větě staví pan náměstek právní princip “co není zakázané, to je povolené” na hlavu: “Pokud na nějakou hazardní hru nebude [nový zákon] pamatovat, pak je nepovolená.” To vše samozřejmě proto, aby “se předešlo korupci”, jak jinak! Demokratický pluralitní stát přitom stojí na principu, že ve většině oblastí co není výslovně zakázáno, to je povoleno. Je to logické, protože se neustále objevují nové a nové věci, které by v případě přístupu opačného byly automaticky nepovolené.

Pan náměstek jmenoval jako příklad některé MMORPG – tedy počítačové hry, které se většinou odehrávají ve virtuálním světě, které hrají statisíce lidí v nějakých “rolích”, a kde je možné samozřejmě získávat vybavení a zbraně. A jakmile máte někde možnost získat, byť ryze virtuální, vybavení, a máte tam víc hráčů, je logické, že je začnou směňovat, vzniknou burzy, trhy, a ty brzo vystoupí z virtuálního světa do toho reálného, kde se za reálné peníze nakupuje a prodává virtuální vybavení v hrách. Už před časem, kdy se tento princip objevil, začalo být jasné, že podobné hry budou trnem v oku berňákům, protože si na transakce ve hrách nemohou hrábnout a vzít si svou část. Což je do jisté míry škoda, protože představa, že v takové hře prodáte kováři tři meče za pár zlatých a nakoupíte od něj lepší brnění, a v tu chvíli se objeví financ a zabaví vám z virtuální výbavy dvě kouzelné mastičky jako daň z prodeje mečů, je svou bizarností krásná.

Ale tentokrát nejde ministerstvu o to, že nemá nic z transakcí. Tentokrát jde o hazard, protože podle náměstka Závodského v takových hrách existuje možnost, že se sejde víc hráčů, dají nějaké (virtuální) předměty do pytle, pak losují, a jeden bere všechno. Což je nepovolená hazard, a už pouhá představa, že by něco takového mohl dělat člověk mladší osmnácti let, je jasným důvodem pro razantní zásah! Takže se novinářka zeptá: “A povolíte takové hry?” No jasně, že je povolí, protože prodej her je velký byznys a dobře se daní… Ale náměstek naštěstí znepokojené čtenáře uklidňuje: Jakmile budou v počítačové hře znaky hazardu, tak bude muset žádat o povolení!

Celý absurdní kousek logicky spěje k vyvrcholení. Říkáte si, jak tedy ministerstvo pozná, jestli je ve hře – a teď si to nepředstavujte jako Tetris, co jste hráli na mobilu, ale jako opravdu obrovský komplexní svět s desítkami tisíc postav, příběhů, úkolů, s miliony lokací a předmětů – nějaká možnost “hazardu”. To jako na ministerstvu sedí několik úředníků a hrajou kde co, od Hledání min a Solitaire po World of Warcraft, a zkoumají, jestli někde nemůžou děti sázet? Naštěstí přesně tahle otázka padá, a my se dozvídáme, že ministerský úředník počítačové hry nehraje, protože by se dopouštěl hraní ilegálního hazardu.

Až se mi tají dech nad tou neúprosnou logikou. Oni rozhodnou, jestli daná hra obsahuje prvky hazardu, ale hrát ji nebudou, protože by se tím dopouštěli ilegálního hazardu. Protože, jak výše zaznělo, dokud hra neprojde schválením a nedostane razítko, že je hazarduprostá, je na ni nahlíženo jako na hazardní, a kdo ji hraje, dopouští se ilegální činnosti. Jak tedy může někdo říct, jestli ve hře hazard je, aniž by ji hrál? Hlava 22? Prý ne, prý jsou schopni se dostat k podrobnostem, aniž by ji hráli. (Jak? Z recenzí? A nedopouští se recenzent ilegální činnosti tím, že hraje hru, o které se ministerstvo zatím nevyjádřilo?)

Jen se divím, že náměstek ministerstva může z úst vypustit větu “Pokud se například na zahraničním webu objeví něco, co ministerstvo nepovolí, nezbude nám nic jiného, než blokovat platby a webové stránky,” a novinářka ho v tom okamžitě nevymáchá. Co to je za ministerstvo? Ministerstvo Pravdy A Všeho?

Holt někteří úředníci stále nepochopili, že svět nefunguje tak, jak ministerstvo povolí… A čím dřív takoví úředníci dostanou přes prsty, tím míň škod napáchají.