Mezi mé oblíbené masochistické zábavy patří dotazy posluchačů a diváků. Sázka na jistotu je sledování horního crawlu v pořadu Hydepark. Předpokládám, že tam jedou připomínky, co poslali „běžní občané“, a na které se radši nedostane v živém vysílání, protože soudnější host, byť by to byl defraudant a dvojitý usvědčený lolitkář, by musel prásknout mikroportem a odejít ze studia.

To je furt dokola totéž. Jak nás, obyčejné občany, politici zadlužili. Hajzlové! Klaus! Tuneláři! Oranžová verbež! Modrá verbež! Zelená verbež! poslanci maj takový platy! Ředitel bere takový peníze! Nestydíte se?

Jo. Nestydíte se? Já vím, že ne…

Ono to všechno má jednoho společného jmenovatele.

Odbočím: Lidi jsou různé, ale podle řeči poznáte je. Jak říká Dave Barry: Když se kdysi před miliony let tvořily vícebuněčné organismy, tak ty chytřejší buňky šly za těmi hloupějšími a řekly jim: „Hele, uděláme dohromady vícebuněčný organismus! My budeme mozek, vy řitní kruhový svěrač!“ Dnes podle řeči bezpečně poznáte, kdo je ve společnosti mozek a kdo, ehm… no… řekněme: čí názory budou opomenuty, tak.

Jeden citát za všechny:

Abych řekl pravdu tak dvojka Cars se hodně povedla velka akční podívana trochu mito připominalo ( fantomas nebo James Bond ) na dětskou pohádku hodně zajimave tema ale budíž burak svoji legrační scenku zvladl na jedničku o prostě v tenhle schrumáži nesmí chybět zvlaš jeho zuby 😀 a pokud se někdy v budoucnu planuje pokračovaní jenom to schvaluji.

Ehm – co prosím? Ten člověk není schopen dát dohromady kloudnou větu. Můžete namítnout, že jistě bude dobrý v něčem jiném. Určitě, já v to upřímně doufám, ale vsadím se, že z něj nebude opinion leader, že jeho názory taknějak nebudou hýbat veřejným prostorem… byť by to byl výborný, třeba, automechanik, zlaté ručičky.

A já to teď řeknu na rovinu: Každýmu je u prdele, co takový člověk schvaluje nebo neschvaluje!

Jo, může to znít nespravedlivě, ale první krok k tomu, aby někoho váš názor zajímal, je vypilování schopnosti ho vůbec formulovat a prezentovat.

Polovina diskusních příspěvků vypadá přesně takhle: slátaniny bez hlavy, paty, myšlenky. Bez interpunkce, bez větné skladby, chuchvalce slov, ze kterých trčí jen zášť, zloba, frustrace, deprivace…