… a zasloužím si to! To mám za to, že si instaluju nové (a sudé) verze Windows!
Před mnoha a mnoha lety jsem po krátkém flirtu s Vistama nainstaloval Windows 7, a od té doby… od té doby mi počítač fungoval. Letos jsem si pořídil novou sestavu, a při rozhodování, jestli Win7 nebo Win8, jsem sice chtěl sáhnout po Win7, ale Marcel, který si s osmičkama užil svoje, povídá: „Hele, je to stabilní a o něco rychlejší.“ Okej, na Marcelovy rady já dám, takže osmičky.
A dobře jsem udělal. Marcel měl, jako vždycky, pravdu, osmičky fungovaly jako víno a problémů jsem moc nezaznamenal. Vlastně žádné. Až do toho osudného okamžiku, kdy jsem, já bloud, aktualizoval na Windows 8.1.
Zpočátku to vypadalo, že s tím moc problémů nebude. Pár ovladačů protestovalo, ale to se dá vyřešit. A pak to začalo zamrzat. Nejdřív při hrách. Pak při HD videu. Pak i při běžné práci. Hledal jsem v logách, začal jsem laborovat s nastavením, přetaktoval, podtaktoval, komponenty testoval – nic. Jen ten blbej systém zamrzal jak voda v reportáži TV Nova.
Takže jsem se opět zeptal Marcela na jeho zkušenosti. Povídám mu: Hele, mně ty vosumjedničky furt tuhnou a spíš restartuju, než pracuju. A Marcel povídá: „Nojo, to osmjedničky dělaj. Tuhnou. Proto jsem taky neaktualizoval!“ Po krátkém zhodnocení možností („… a tu dementní aktualizaci ani neodinstaluješ!“) jsem se v duchu proklel, nahlas jsem se nazval kreténem, a dnes večer budu instalovat sedmičky.
Co se to stalo se starým dobrým pravidlem „Po prvním servicepacku to začne být pořádný systém“? Asi inovace: „Osmičky, první systém, který aktualizace rozhodí!“