Tuhle mi psal tuším Dan Steigerwald, že v hospodě s dalšími vývojáři dlouze diskutovali o vděčném tématu, které by se dalo shrnout lapidárním vyjádřením „Co jsme v práci posrali…“ Tedy slušněji řečeno: Věci, které jsme dělali, a dnes už víme, že jsme je dělali úplně blbě.
Věci, které jsme dělali úplně blbě, se v zásadě dají rozdělit do dvou skupin: Na ty, které jsme dělali blbě z dnešního pohledu, ale tehdy nikdo nevěděl, že jsou blbě, protože tehdy se to tak dělalo, byl to standard. Třeba míchat PHP do HTML, že… Do druhé skupiny věcí patří ty, které jsme dělali blbě, protože jsme nevěděli, jak je dělat, nebo v tom horším případě: Protože jsme byli přesvědčeni o tom, že je děláme dobře.
Důležité je si včas uvědomit, že to je špatně. Že děláme něco, co ignoruje realitu, něco, co „by mělo podle všeho fungovat“, ale nefunguje, protože je realita trošku jiná. Například perpetuum mobile nebo komunismus.
Nebo víra v to, že novináři přijdou, objeví naše skvělé projekty, pochopí jejich skvělost a radostně o nich informují, čímž my budeme slavní. nebo víra v to, že stačí napsat do blogů, že „máme novou verzi CMS“, a média to tam najdou. Ano, najdou – ale za pět let, až váš blog bude číst víc než sto lidí. Nebo přesvědčení, že technicky dobrý „projekt“ se obejde bez obchodního modelu – což jsou například věci, které jsem já sám dělal blbě, nebo jsem se na jejich blbém provozování podílel (krom toho perpetua a komunismu, s těmi nemám nic společného).
Po čase se můžeme nad vlastními blbými rozhodnutími leckdy i pobavit… nebo o nich napsat článek. Dal bych mu titulek „Jak jsem se mýlil v marketingu“, ale Miloš říkal, že mu to něco připomíná… Co takhle „Jak propagovat webový projekt„?
(Ty citáty v textu jsou autentické. Zasvěcení vědí i kdo je pronesl… Ne, já to nebyl.)