Reakce na OSVČ, zaměstnanci, příživníci a odbory – pokus o souhrnnou odpověď v nejlepším stylu třídního boje Petra Koubského:

  1. Odborář Duškova formátu by si měl dát dvakrát pozor, než někoho, natož celou skupinu, nazve „příživníky“…

  2. „Velká část OSVČ nejsou lidé, kteří se pro tuto dráhu rozhodli dobrovolně, ale účastníci švarcsystému.“ Nejsem si jist tou „velkou částí“, ale zeptám se jinak: pokud by tahleta část nebyla OSVČ/švarc, kdo by je zaměstnal? Kolik z nich by bylo „nezaměstnatelných“?

  3. „Zvýhodnění OSVČ“ je věcí pohledu; a není to třídní boj v marxistickém slova smyslu. Podrobněji:

Ředitel firmy jezdí do práce služebním vozem a dělník na kole. Překladatel sedí v teple doma a kopáč se ohání krumpáčem v mrazu. Ten překladatel či ředitel jsou proti kopáčům ve výhodě: pracují v teple, nedělají fyzicky namáhavou práci… Pokud jsou ve výhodě, tak je tedy někdo nebo něco musí zvýhodňovat, to je logické. Opravdu?

Někteří věří, že je zvýhodňuje systém – kapitalismus, buržoazie, globalizace, Židi, maskulinní kultura (dosaďte si svého oblíbeného strašáka), a že je toto zvýhodnění nespravedlivé, protože lidé si jsou rovni. A pokud je tedy zvýhodňuje systém, tak lze toto zvýhodnění opět systémem odstranit. Podle inteligence dotyčných pak věří buď v „ponížení zvýhodněných“, nebo v „pozdvihnutí znevýhodněných“.

Jiní, mezi které patřím i já, věří, že zvýhodnění vyplývá z toho, že lidé si nejsou rovni. Že každý člověk má jiné schopnosti a jinak s nimi nakládá. Od schopností se odvíjejí i reálné možnosti uplatnění. Uvedu příklad: Mám známého, internistu, který si veškerý nábytek, co má doma, udělal vlastníma rukama doma v dílničce. A mám známého truhláře, který udělal totéž. Oba jsou slušní lidé, ovšem z nějakého důvodu internista dovede kromě postavení nábytku i léčit lidi. Je tedy ve výhodě: Může si vybrat, jestli bude léčit pajšl nebo dělat lavice. Může dokonce dělat i úplně jiná povolání… Kdo jej zvýhodnil? Systém? Velkoburžoazie? Nemyslím si…

Mít výhody a být zvýhodněn není totéž.

  1. „Myslím, že postavení OSVČ je vhodným nástrojem k daňovým únikům.“ Já si myslím, že postavení OSVČ je především vhodným nástrojem ke svobodě volby, ke svobodnému rozhodnutí, co budu dělat a kdy. Daňové úniky jsou (a teď použiju stejný odhad jako Petr v bodě 2) zajímavé pouze pro malou část OSVČ, zbytek spíš oceňuje volnost a možnost se o sebe postarat dle vlastních představ.

A po pravdě řečeno – coby OSVČ si nepřipadám jako buržoust, ale nepovažuju se ani za vykořisťovaného. Pro mne třídní boj „pracujících proti majitelům“ neexistuje. Dokonce ani když jsem byl zaměstnanec, tak jsem si nepřipadal vykořisťovaný. To je hlavní důvod, proč nejsem solidární s požadavky, kterými se ohánějí odboráři, a těžko kdy budu. Odbory totiž bojují za požadavky lidí, kteří nemají jinou volbu – a to já nejsem; navíc většinou upřednostňují momentální zisk před dlouhodobou perspektivou.

(Ale možná to je proto, že se MOHU sebrat a být svým vlastním zaměstnavatelem. Což je věc, kterou nelze se „zaměstnáním ve fabrice, kterou vlastníme my všichni“ srovnat – to jen tak na okraj.)