Před pěti lety se tehdejší šéfredaktor Lupy Aleš Miklík rozvášnil a navrhl vytvořit etický kodex online redakcí. Tento velkolepý plán mě tehdy pobavil a vstoupil jsem do veřejné diskuse s tím, že nic takového není zapotřebí, že pro online média stačí to, co stačí ostatním, tj. obecné etické principy novinářské práce, a k tomu zdravý rozum. (Dnes už vím, že právě to druhé jaksi nebývá vždy splněno.)
Literární noviny tehdy chtěly zveřejnit polemiku k tomuto tématu, a tak oslovili mne jako odpůrce extrabuřtů pro online média, a Aleše jako navrhovatele. Aleš do polemiky nešel, a tak jsem místo toho polemizoval s Tomášem Bellou. Polemika už asi není k dohledání Polemika je na archive.org a vydal jsem i své poznámky k Tomášovým otázkám.
Za svými odpověďmi si dodneška stojím, a to do slova a do písmene.
Mnohem víc mě děsí, že i dnes stále někdo klade tytéž otázky. Odkázat? A co když odkážeme na konkurenci? My na konkurenci odkážeme, jen když konkurence odkáže na nás! Oni ať začnou odkazovat! My vezmeme informace z jejich textů, ale neodkážeme na ně, protože oni na nás neodkazují!
Sorry, ale to jsou naprosto indolentní řeči. V tom konkrétním případu: Lupa zveřejnila původní zprávu. Informace převzal iDnes a napsal, že je má z Lupy. Neodkázal. Hanák to neodkázání obhajuje tím, že nebudou odkazovat na někoho, kdo neodkazuje na ně. Lupa to dělá, tak dostala ex post pardon, ale co kdyby v té roli byl někdo jiný? Představte si, že někdo přijde s původní zprávou – třeba pan X. na svém blogu. Zprávu převezme iDnes a na zdroj neodkáže, jen ho jmenuje, s tím, že pan X. neodkazuje na iDnes. Co když to je proto, že pan X. nikdy o iDnes nepsal, a tudíž neměl potřebu na iDnes odkázat? Měl odkázat pro forma na všechna možná média jen proto, aby všechny tyhle iDnesy mohly milostivě odkázat na něj?
Je to na hlavu padlé. Stejně jako problémy: „Jak odkazovat?“ a „Jak odlišit odkazy na nás a na konkurenci?“ Golgafrinčamani hadr:
„Á, kolo… tady se ovšem vyskytl menší problém,“ referovala důležitě dívka.
„Problém?“ vyjel Ford. „Jaký problém? Co tím myslíte? Vždyť je to nejjednodušší stroj v celém vesmíru!“
Průzkumnice trhu ho obšťastnila kyselým pohledem. „Tak dobře, pane Vševěde. Tak když jste tak chytrej, řekněte nám, jakou má mít barvu.“
(Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru)
A v čele na hlavu padlých argumentů je strach, že bychom přelejvali návštěvnost konkurenci!
—
Ve svém vystoupení na letošním IAC jsem hovořil o analytických zombiích, o tvorech, kteří zapomněli na to, co dělají a proč, a místo toho se klaní počítadlům návštěvnosti. Klnuli mi, zombíci, že jsem hlupák, co neví, jak to v branži chodí, a že tu návštěvnost potřebují, protože reklama. Možná jo, ale platí, že j_ak jste si reklamky vychovali, takové je máte_, a když máte médium opřené o průtokovou návštěvnost, o lidi, co kloužou po webech a nemají potřebu k vám chodit pravidelně, tak je to vaše chyba a neměli byste vrčet na zrcadlo skrze vlastní křivou hubu.
Totiž, kdybyste měli návštěvníky na svém webu pevně ukotvené, tak vás netrápí, že na někoho odkážete, protože víte, že vaši čtenáři jsou věrní a že zase přijdou.
Ale to chce značnou dávku velkorysosti a sebevědomí. Sebevědomé médium si může dovolit lidi poslat kam chce, protože ví, že se k nim zase vrátí. Jen malé, ustrašené a nesebevědomé médium se klepe o každého člobrďu, co k němu zabloudil, a snaží se ho možnými i nemožnými způsoby udržet na svém webu, jen aby otvíral co nejvíc stránek a nikam neodcházel.
Pamatujte si, že pro čtenáře, stejně jako pro byznys a další partnerské vztahy platí: Čím jednodušší bude pro toho druhého odejít, tím spíš přijde!
Kdybych chtěl hledat paralelu – co takhle obchod s oděvama s jednostranným turniketem, kam by lidi mohli přijít, ale ne odejít, a při odchodu by museli deset minut čekat a vyplnit dotazník a podstoupit diskusi s obchodníkem na téma „Proč chcete odejít? Nepůjdete náhodou nakoupit ke konkurenci?“
Těžko po takových hokynářích na mentální úrovni prodavače hrnců důchodcům chtít, aby se na věc dívali třeba z jiného úhlu: Uvést odkaz není pomáhání konkurenci, ale služba vlastním čtenářům! Psal jsem to v té své odpovědi, a stojím si za tím dodneška!
Ale co: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
—
Jen mi nejde do hlavy, proč se takto nesebevědomě chová zrovna iDnes, největší online mediální impérium v zemi… To jsou fakt při svojí velikosti tak malí?
PS: Informace o tom, že nějaký kodex sice mají, ale zatím ho stejně nedodržují, protože ho ještě ostatní nedodržují, budiž vztyčeným ukazováčkem (nebo možná i prostředníčkem) pro ty, co si myslí, že kodexem lze napravit nedostatek zdravého úsudku.