Přemýšlím, jestli to nedat jako speciální přílohu Trvale udržitelné krávy…
Ukážeme si základní pravidla Kubík marketingu (též Fekal marketingu) na příkladu.
Tento druh PR je založený na tom, že jakýkoli kritický názor rozcupujeme tím, že zaútočíme na jeho nositele, čím razantněji, tím větší máme pravdu, a když na to přijde, tak sami sebe pochválíme, že to děláme dobře.
Adam Zbiejczuk se pozastavil nad tím, že DameJidlo na svou stránku dali cizí obrázek bez uvedení autora a připlácli na něj vlastní logo, a ptá se, jestli by to mohl Tom Čupr nějak okomentovat. Tom Čupr je velmi dobrý obchodník, jeho Slevomat se stal v ČR synonymem pro všechny podobné Groupon-like služby, DámeJídlo má našlápnuto k něčemu podobnému, ale jeho schopnost věcně a klidně reagovat na kritiku je příslovečná…
Čuprova odpověď je ukázkovým kouskem toho, jak prošvihnout dobrou příležitost udělat si z kritiky pozitivní PR a místo toho se projevit jako kus hovězí oháňky. Pojďme si ji rozebrat na části a ukázat na nich, jak tenhle typ veřejné komunikace funguje.
Vás ten opakovanej úspěch musí strašně srát.
Pravidlo číslo 1: Vulgarita. Muší bejt.
Pravidlo číslo 2: Kritik vždycky a bez výjimky závidí kritizovanému úspěch. To je základní premisa!
Navážíte se do mě za věci, který tu dělá 1/2 firem včetně mediálních a e-commerce gigantů. A parazitů, kteří nikomu nepřináší nic. A tím nemyslím jen toto, ale údajné spamování atd.
Pravidlo číslo 3: „Ostatní to dělají taky!“ Už v Krávě tohle pravidlo zmiňuju…
Ne – neděláme vše dobře a ideálně. Fungujeme 4 měsíce ffs a ty procesy se postupně nastavují. Chyby se stávají. Odstraňujeme je.
To je v pořádku. Tímhle měl Čupr začít, navázat na to tím, že děkuje za upozornění, že to prozkoumá a že příště dají větší pozor. Viz Desatero firemní twitterové komunikace. A mohlo být po ptákách, Čupr by odešel jako morální vítěz a všichni by ho ještě pochválili.
Ale přijde mi úsměvné jak si tady úzká skupinka lidí nenechá ujít každou příležitost jak do nás kopnout Do pár měsíců starýho projektu….
Pravidlo číslo 4: Kritik není nikdy sám. Řekneme, že se jedná o „skupinu kritiků“ a označíme ji za „úzkou“, jak jinak. Každý projekt má pár pošuků-kritiků, a tímhle chvatem jakoukoli kritiku, byť oprávněnou, přiřadíme právě k té „pošukané“ skupině. Též Caput Canis
Na druhou stranu si toho vážím. To že po pár měsících mám tolik pozornosti místních „celebrit“ je určitě pozitivní.
Pravidlo číslo 5: „My vyhráváme!“ Vy kritizujete, to znamená, že my jsme velmi důležití! (V tomhle případě se Čupr trefil kuší do kolena, protože DámeJídlo od začátku propagují právě ty „celebrity“)
Pravidlo číslo 6: Kritici jsou vždycky pseudo-, nebo alespoň v uvozovkách… Figura Despicere
Jen se zamyslete, jestli by vaše energie nebyla lepší využítá, kdybyste si jako příklady vybírali velké a zavedené firmy. Pak totiž budete mít možnost něco skutečně změnit a ne se jen závistivě vyblejt na zatím bezvýznamným projektu.
Závist, blití – viz pravidla 1 a 2. Jinak taky Consiliare – „Kdybyste raději dělali to a to…“
Samozřejmě chápu, že jsou to často sponzoři akcí nebo zaměstnavatelé kritiků mých projektů, takže je to těžší.
Pravidlo číslo 7: „Kdo vás platí?“ Voluisse
Společně si tu tedy zanotujte jak to všechno děláme špatně a já mezitím vrhnu svoji energii do toho, abych lidem přinesl dobrou službu, která tu chyběla. Lidem, kteří tu službu ocení. Ocení, že každej měsíc kompenzujeme zákazníky téměž 300 000 za jídlo, které restaurace neudělají dobře. A ocení, že se někdo snaží něco dělat, protože v tomhle kontextu je nějakej obrázek fakt pytlovina.
Pravidlo číslo 8: „My pomáháme lidem (velká a zásadní věc), a vy ne, tak se snažíte najít na dlani chlup, jen abyste mohli kritizovat.“
Pravidlo číslo 9: „Zůstaňte si tady se svou malostí, já musím dělat něco užitečného“. Pauperi
Protože chápou, že až ta firma trochu vyroste, tak se tyhle věci zprofesionalizují. Fotobanka ve Slevomatu taky nebyla hned. Ani jsem nevěděl co to fotobanka je. Teď dáváme za obrázky stovky tisíc… A spam? Denně mi napíší desítky lidí, kteří „se nikdy nikam nepřihlásili a nikdy nenakoupili“. drtivé většině odepisujeme, jestli náhodou nezapomněli na tu objendávku před rokem nebo jak vylnili ten či onen dotazník…
Pravidlo číslo 10: Vytáhneme něco, co nesouvisí, a tvrdíme, že tam máme TAKY pravdu.
Ale zahořklí „komentátoři“ trhu si kopnout musí A looseři, pro které je toto jediná validace toho, že oni přeci nejsou neschopní. Že ti úspěšní jsou úspěšní ne proto, že dřou a poskytují dobrou službu, ale protože třeba kradou obrázky…
Viz pravidlo 2 – Kritici jsou nuly, co závidí, a nezmůžou se na nic jiného, než na hnidopišné okopávání kotníků.
Pokud to dělám tak špatně, tak mě proboha žalujte a bonzujte na mě. Jen proboha jen nekcejte – je to trapný. Přitom na každém kdo veřejně napsal negativní příspěvky o Slevomatu, mě nebo DJ umím najít spoustu věcí, které nedělá dobře nebo se mi nelíbí.
Viz pravidlo 3 – Vy taky!
Jen nejsem asshole a chápu challenges byznysu, takže vím, že kopanec ničemu nepomůže.
Pravidlo číslo 11: „Jsem světoobčan, vy nuly, tak jsem nad vás ó tak povznesen.“ Hodíme tam pár engliš words, ať průvnem naše skillz!
O to víc mě pak sere, že když zaplatím prachy za nějakou konferenci, která je naprosto nahovno a spolknu všechny poznámky, nic nenapíšu a řeknu si, že to za to nestojí, tak o týden později se za něco do mě veřejně kvůli DJ naveze šéf firmy, která ty konference dělá. Veřejně.
Pravidlo číslo 12: „Všichni jsou proti mně.“ Vytáhneme něco, co nesouvisí, a ukážeme na tom, jak se do nás, kurva, furt někdo naváží!
Prostě malej českej píseček. Trapný. Suma sumárum. Chyby si uvědomujeme, když nás na ně někdo upozorní – jako třeba tato. Díky za to – už se to nestane.
Pravidlo číslo 13: Tak teda dobře, my to už neuděláme (abyste se neposrali), ale nezapomínejme na to hlavní, a to je, že vy jste ubozí trapní čecháčkové!
Ale to kolem je už vážně směšný Nebudu se k tomu dále vyjadřovat, takže si kopněte jak chcete – bránit se nebudu. Jen k tomu nemám co říci. Užijte si to.
Pravidlo číslo 14: Jubilare! Já hrdě odcházím středem, vy si užijte své ubohé zamindrákované okopávání.
tl;dr
Stačilo napsat „Díky za upozornění, ale znáte to – začínáme, tak nám občas něco ulítne, i když se snažíme chyby vychytávat. Dáme na to pozor.“ Ale to kolem, to je už vážně směšný!