(Vyšlo na IHNED.cz, listopad 2015)

Myslím, že velká chyba polistopadového vývoje byla ta, že neproběhla dekomunizace. Ano, měli jsme lustrační zákon, ale komunistická strana dál fungovala, což v důsledku vedlo k tomu, že společnost nedokázala jasně říct, že minulý režim byl z těch a těch důvodů nemravný. Nevolám po věšení komunistů ani po jejich ostrakizaci, ale chybělo jasné a celospolečensky přijaté odsouzení režimu.

Ano, byla velká část lidí, která si s režimem otevřeně zadala. Ještě víc bylo těch, co sice “s nimi netroubili”, ale naučili se “nedělat problémy” a v rámci režimu si pohodlně žít. Není divu, i hitlerovské Německo rozvinulo velice bohatý program benefitů pro pracující (např. organizace KdF), a režim se tak stal přijatelným pro “mlčící většinu”, nejen pro fanatické nacisty. “Mlč, nedělej problémy, do ničeho se nezapleť, prostě jen pracuj, odkývej jim ty demostrace, a budeš žít docela normálně…” Ačkoli doba okolo byla nenormální.

Když jsem před časem psal o politických vězních v ČR, všiml jsem si zvláštního jevu: ti, kteří věděli, že jsou vězněni a perzekuováni lidé za politické názory, se dnes hájí tím, že “oni určitě něco provedli, jinak by je nezavřeli”. Řeší tím kognitivní disonanci: Přece jsem netrestal nevinného?! Ne, určitě něco provedl, jinak by ho nezavřeli.

Komunističtí prominenti ani hybná síla režimu nemá dnes pocit, že by udělala něco špatného. Dodneška nepochopili, jen se cítí ukřivdění. Dozorci z komunistických lágrů o ničem nevědí, nic nedělali, a když už promluví, tak se špatně skrývaným resentimentem. Vždyť oni jen dělali svoji práci. Oni chránili tuhle zemi před kriminálníky, před rozvraceči… a tahle země se jim takhle odvděčila!

Pořád dokola to opakují: “Byli to vězni. Seděli, takže něco provedli! Nevinným jsme nic neudělali.”

“Ty lidi porušili zákon. Chtěli zničit naši republiku!”

“Kdyby neporušili zákon, tak se k nám přeci nedostanou.”

“Nebyli političtí vězni. Ti lidé určitě ještě kradli nebo dělali něco jiného!”

A opravdu tomu věří.

Přečetl jsem si rozhovor s tehdejším pohraničníkem. Vůbec zvláštní sorta lidí, kteří dodneška věří, že chránili republiku před agenty NATO, kteří by tu páchali teroristické činy a ničili naši republiku. (https://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/lide-z-ceskoslovenska-utikali-prevazne-z-kriminalnich-duvodu-tvrdi-byvaly-pohranicnik–1536142)

Ocituju: “(…) je přesvědčen, že k útěku přes hranice nikdo nemohl mít ospravedlnitelný důvod. „Ti, kteří chránili hranice, plnili zákonné úkoly a ti, kteří je narušovali, byli narušitelé a tedy i zločinci. (…) Tady přece byl od roku 1948 legálně lidově demokratický stát, který vznikl ústavní demokratickou cestou, na rozdíl od státu, který vznikl v roce 1989,“ tvrdí Richter. „Komunistický stát byl mezinárodně uznán a měl svoji ústavu. Byl nucen nejen budovat společnost, ale také ji bránit, když se proti tomuto státu vedly vnitřně i zahraničně tvrdé útoky,“ obhajoval poslání pohraničníků místopředseda.“

Kdyby jen pohraničníci, nebylo by divu. Ale s názorem, že “ti, co utíkali, byli zločinci, nemakačenka a netáhla, kteří se nechtěli živit poctivou prací,” se setkávám čím dál častěji. “Vždyť co jim tu chybělo? Práci jsi měl, bylo co jíst, v televizi dávali hezké filmy a veselé komedie, měl jsi kde bydlet, doktor byl zadarmo, nebyli chudí, všichni měli… Proč by někdo utíkal? Jedině narušení lidé, nebo ti, co chtěli republiku nějak poškodit.”

Nezlobím se na ně, ale také vím, že jim to nedokážu vysvětlit. Že jim nedokážu vysvětlit, že někdo prostě nebude “držet hubu a krok výměnou za život v nalajnovaném poklidu”. Že někdo chce svobodu. “Svoboda? Jaká svoboda?! Bordel tu je, vraždí se, podvádí se, lidi jsou na sebe hrozní, okradou důchodce, v televizi to furt ukazují… To bych radši teda ten socialismus, to byl aspoň pořádek!” Nevím, nepřipadá mi, že by to bylo tak idylické. Ale asi jen příliš čtu a málo spoléhám na vzpomínky.

Svoboda je taková, jakou lidé chtějí. A pro demokracii beze zbytku platí, že jaký démos (lid), taková demokracie.