Víte, co bych si opravdu přál?
Je to těžký. Nemám totiž sklony k patetickým prohlášením, a tohle asi bude pateticky vypadat. Ale vzhledem ke své, patosem dosud jen minimálně dotčené, historii si to mohu dovolit.
Dočítám Souostroví Gulag a vrtá mi to hlavou už delší dobu. Totiž – co bych dělal já? Jak bych se zachoval? Hrdina nejsem, to ne, ale na druhou stranu jsem prošel nevšedními životními zkušenostmi, a tak se znám, a znám se i v mezních situacích. Ale stejně…
Třeba bych si fakt moc přál, abych nikdy nemusel volit mezi bezectným životem ve lži a utrpením v pravdě. Abych nemusel systémově lhát jen proto, abych si udržel místo, funkci, status… život. Víte, co mám na mysli: znáte svého bratra celý život, víte, co dělal, víte, že ho nespravedlivě zatkli a odsoudili, a víte, že vy nemusíte nic… ale když nevystoupíte a nebudete halasně křičet, že váš bratr byl podlý nepřítel režimu, tak přijdete nejdřív o část platu, pak i o teplé místo, nejspíš i o byt, půjdete bydlet někam do dřevěné kůlny na vídrholec… Nechcete? Tak to řekněte! Řekněte to veřejně! Napište to do novin!
Fakt si moc přeju, aby se tyhle hnusné móresy malých křivých sviní už neopakovaly. Třeba doba, ve které vás nikdo nenutí lhát, ale vy víte, že nesmíte mlčet, že musíte něco říct. A buď lžete, nebo si podepisujete štandopéde expres směr problémy. Doba, kde jste buď dětem odmala lhali, aby zapadly do světa tam venku, nebo kdy jste je učili, že pravda má své místo doma, a šeptem.
Doba, v níž mají nad lidmi moc různí domovní důvěrníci a kádrováci, kteří sledují, co děláte, co si kupujete, co si myslíte, co si oni myslí, že si myslíte, a chtějí vám to kádrově polepit.
Z plna hrdla si přeju, abych se nikdy nemusel rozhodovat mezi tím, že se shrbím před nějakou tupou, nevzdělanou, hloupou sviní, která má moc proto, že má v kapse stranickou knížku a v ruce razítko.
Myslíte si, že se to už nevrátí? Že už nikdo nedostane desítku, dvacítku ve vykonstruovaném procesu před lidmi, kteří vědí, že jednají ve lži, ale udělají to, protože mají strach sami o sebe, o svoje rodiny, o svoje zaměstnání…? Čtěte, a dejte si to i s diskusí…
Chci, abych tohle nemusel zažívat. A jestli si něco opravdu přeju, tak si přeju tolik síly, abych dokázal poznat a odmítnout takový život.