Na Zdrojáku v diskusi upozorňuje Michal Vallo na zajímavý jev, který provází vývoj webových aplikací v ČR od počátku, a o kterém jsme už nesčíselněkrát diskutovali s různými lidmi. Totiž že převažující přístup je: „Facebook včera nabídl funkci XY a MY ji už DNESKA umíme implementovat,“ přičemž ten ideální by byl „Facebook od nás dnes koupil funkci XY, kterou jsme MY včera vymysleli“.
Není to tak. Proč to tak není?
Obávám se, že odpověď na tuhle otázku velmi úzce souvisí s odpovědí na otázku „Proč máme jediného nositele Nobelovy ceny za fyziku a jediného za literaturu, když jiné, menší národy jich mají mnohem víc?“ (viz) Já nevím jestli to je otázka, co by měla směřovat na školství, nebo jestli to je věc společnosti jako takové, ale podvědomě tuším, že to souvisí s tou výše uvedenou. Taky s tím, proč svět nezná české vynálezy a objevy. Které, ptáte se? No vidíte!
Přitom, když se zase vrátím k IT, sebevědomí vývojářům nechybí. Když jde o nové technologie, dokáží bez mrknutí prohlásit, že tohle je „prasárna“ a tamto že je zase „hype, který brzo praskne“… Támhleto je zase „staré“ anebo „to nikdo nebude používat“… Člověk by skoro řekl, že se to sebevědomí opírá o světově úspěšné projekty a o přehled v oboru.
Zajímavé je, že ta samá sorta lidí kritizuje vytváření lokálních kopií světových služeb coby zbytečnost s tím, že „místo toho, abychom něco vymýšleli…“ Vždyť prý každý může používat originál. (Řekněte mi – fakt jsou vývojáři tak omezení? Nebo to jsou jen ta nejhlasitější paka?)
Ale můžeme si taky dle nejlepších národních tradic sednout se založenýma rukama a počkat, až nějaký Čech vymyslí něco, co se na webu prosadí v celosvětovém měřítku.
A pak mu můžeme všichni napsat, že to je hype a nikdo to nikdy nebude používat.