(Psáno pro IHNED, červen 2016)
Minulý týden se v médiích odehrával ve znamení tanců kolem televize Prima. Na jedné straně racionální pohoršení z toho, že někdo takhle jednoznačně ovlivní zpravodajství (a marné pokusy vysvětlit “těm druhým”, jaký je rozdíl mezi zpravodajstvím, publicistikou, názorovou žurnalistikou atd.), na druhé straně neméně racionální ošklíbání nad farizejstvím mediální branže, které by se dalo shrnout do “no a co, dělají to všichni, jen Prima se dala chytit!”
Dlouhá léta tvrdím, že v takových situacích je nejzajímavější ani ne to, co se děje vlevo či vpravo, ale to, jak reagují lidé a jaké argumenty používají, aby racionalizovali svou inklinaci k té či oné straně. Musím přiznat, že minulý týden jsem měl hojnost.
V první řadě mě fascinoval názor některých lidí, kteří přišli s teorií “vyvažování”. Jako že je v pořádku, že Prima vychýlila zpravodajství jedním směrem, protože jiná média (nejčastěji zmiňovaná byla ČT) jsou beztak vychýlena směrem opačným, “prouprchlicky”. Nevím, kde se v lidech bere to přesvědčení, že “pravda je uprostřed” a že je potřeba názor A “vyvážit” názorem B. Kdyby to nebyl tak očividně blbý nápad, tak by asi za každý dokument o koncentráku na ČT2 měl běžet dokument o Hitlerovi na Prima Zoom, ať máme “vyvážený pohled”… Oh, wait!
Pak přišly argumenty množstvím. “97 procent národa věří tomu, že uprchlíci jsou zlo, tak by televize měly vysílat zprávy se stejným vyzněním!” Když se 97 procent národa usnese, že by v televizi měli říkat, že Slunce obíhá kolem Země, protože to přeci každý slušný občan dnes a denně vidí, tak co?
Nakonec to celé velmi trefně shrnul Dan Přibáň v jednom rozhovoru – to, že jsou informace dostupné téměř všem a neomezeně paradoxně nevedlo k omezení bludů, ale k tomu, že si lidé snáze najdou takové informace, které potvrdí jejich názor.
Už před časem psychologové popsali zajímavý jev: lidé, když si ověřují svoje domněnky, mají tendenci hledat informace, které jim jejich teorie potvrzují, místo toho, aby hledali takové, které tvrdí opak (a mohli je vyvrátit). Internet převedl tenhle efekt do brutální podoby, protože na každou pitomost může kdokoli vytvořit věrohodně působící stránky, a člověk, který si chce potvrdit, že všechno je způsobeno chemtrails, najde desítky tisíc stránek se “zakázanou pravdou” o chemtrails. A je spokojen, protože se mu potvrdilo, že to, co si myslí, je přeci pravda. Kdo tvrdí opak, je buď zmanipulovaný, nebo se snaží manipulovat.
A opodál stojí lidé s nalomenou vírou v kritické myšlení. “Chemtrails? Asi je to pitomost, ale je tolik stránek, kde o tom píšou, tak… hele, dneska nikdo neví, a vono na každým šprochu, že, a pravda bude asi někde uprostřed.” Ne, pravda není uprostřed. Pravda není uprostřed mezi “Chemtrails” a “Chemtrails je pitomost”, není ani uprostřed mezi “Hitler” a “Židi”, pravda není ani uprostřed mezi ČT a Primou…
Před časem jsem psal návod, jak poznat nesmyslnou konspirační teorii. Je to jednoduchý myšlenkový postup, při kterém se ptáte sami sebe: “Může v rámci této teorie existovat nějaký argument, který by ji vyvracel?” Zní to jako jednoduchá otázka, ale není. Kdyby byla jednoduchá, tak lidi pochopí rozdíl mezi ní a otázkou: “co by mě přesvědčilo věřit v opak?”
Lidé mají dnes k dispozici druhý nejdokonalejší aparát k získání jakékoli informace, totiž internet. Stačí kliknout, a dostanete jakoukoli informaci. Bohužel často zapomínají používat ten vůbec nejdůležitější informační aparát, totiž kritické myšlení, a místo toho se spokojí s tím, že jim někdo neznámý potvrdí jejich domněnky. A pak redaktorka v televizních zprávách řekne: “… jenže nejrůznější videa na YouTube jasně dokazují…”, a vedoucí vydání ji za to ani nevyrazí, protože to nikomu nepřipadne divné.
Potvrďte mi, že chemtrails existují, potvrďte mi, že všechno řídí ilumináti, potvrďte mi, že uprchlíci jsou zlo a potvrďte mi, že mám právo tohle všechno vyžadovat po své televizi. Potvrďte mi, že svět je takový, jaký si myslím, že je, a já vás budu milovat. Jen mi říkejte, že je všechno tak, jak si myslím já! Nehledám pravdu, hledám sebepotvrzení…
Ale myslím si, že si to ti lidé ani neuvědomovali…