Trvale udržitelná kráva

Reprint mých starších článků o argumentačních faulech a polemických figurách, opět na jednom místě a dohromady.

Dráždění blbců bosou nohou aneb Pětadvacatero argumentačních podpásovek, Bohu budiž žalováno! (Ti, co přečtou maximálně 350 slov v jednom článku, by neměli pokračovat.)

Úvod

Mám velice rád stránky pana DGX, dost často souhlasím s jeho názory, vím že je dovede zajímavě podat a vůbec – je to zajímavé čtení. Rok jsem na ně nechodil, dokonce jsem si je zablokoval na routeru, abych nepodlehl pokušení… Před časem mě přestalo bavit vysvětlování důvodů pokaždé, když mi někdo poslal odkaz na DGX stránky („Nechodím tam…“ – „Sem se mrkni, to je fakt dobrý.“ – „Nemůžu, mám to zablokovaný“ – „A proč?“), takže jsem odblokoval. Říkal jsem si: Konečně, DGXovo čtení mi za to stojí, vždyť se na ty komentáře koukat nemusím.

Nejde to. Nemohu se udržet, nakonec na komentáře kouknu, pročtu tři, čtyři, jsem ukolébán falešným pocitem bezpečí a rozumu, a najednou prásk! Blbec jak vrata!

DGX totiž za ty dva roky a kousek, co píše, vyspěl v bloggerskou star a vysoký standard si udržuje už dlouhou dobu, takže je jasné, že se u něj objevila kromě lidí sympatických i horda vševědů a kreténů, nad jejichž komentáři soudný člověk žasne. Myslel jsem si, že nejhorší komentátor je ten, kterému se udělá názor, a musí ho napsat. DGX pokročil ještě o stupeň dál – jeho hovadníci často ani názor nepotřebují.

Posvátná kráva

První půlku problému, který budu demonstrovat na komentářích u DGX, hezky popsal Lokutus ve svém komentáři takto: „Zajímavé, jak dgx šťourá klackem do posvátné krávy. A ještě zajímavější je, jak ta kráva bučí pořád stejně. Možná bysme jí mohli konečně zaříznout, ne?“

Ano, v oboru, o kterém DGX píše, je víc posvátných krav než v Kalkatě u hlavní pošty. Chcete příklady posvátných krav z oblasti internetu, webdesignu a programování?

Tabulky jsou zlo
CSS je univerzální dobro
Firefox znamená „panda červená“
IE je zlo
Objektové programování je jednoznačné dobro
Assembler je špatný
PHP je špatný jazyk vhodný leda pro kodéry
AJAX je aplikační prostředí
Linux je bezpečný operační systém
MacOS je velmi přehledný a uživatelsky příjemný
Windows nejsou bezpečné

Jednoduché pravdy jsou ty nejpravdivější a mají nejoddanější komentářové bojovníky. Oddaný komentovník nepřemýšlí nad tím, čemu je oddán, ale reaguje pouze na základě prostého porovnávání klíčových slov. A tak se může stát, že u článku, kde je hloupost „obracení lidí s IE na víru FFravou“ přirovnána k hlouposti „obracení homosexuálů na víru heteravou„, sepne nějakému Věci Oddanému Komentovníku regulární výraz „/homosexu.*/i“ a dotyčný obviní DGX z nepochopení homosexuality, z urážky homosexuálů či jej sepsuje za to, že tak vážný (banální) problém jako je homosexualita přirovnává k takovému banálnímu (vážnému) problému jako je prohlížeč.

Svatou krávu totiž nemusíte ani udeřit, ani klackem šťouchnout – stačí jen říct, že bizon NENÍ posvátná kráva. Oddanému postačí ta zmínka o krávě a vyčte vám, že pochybujete o posvátnosti krav, podpoří to odvolávkami na Obecně Uznávané Autority a přihodí něco o vaší inteligenci, schopnostech a vědomostech, nejčastěji v podobě „Chceš mi snad říct, že se XY mýlí a ty máš pravdu?„, kde XY je buď Obecně Uznávaná Autorita nebo „většina“.

Přitom s největší pravděpodobností Obecně Uznávaná Autorita nikdy nic takového neřekla a jedná se pouze o mylnou interpretaci jejích slov, protože těmto oddaným uctívačům je společná jedna porucha, a to špatné chápání smyslu psaného textu.

To jsem nenapsal!

A jsme u oné druhé půlky problému komentářů, a tou je právě neschopnost pochopit psaný text. Porozumění psanému textu přitom patří mezi základní složky tzv. funkční gramotnosti. S nástupem komentářů u článků je vidět, kolik lidí má s pochopením textu problémy – je to obzvlášť markantní, když čtete komentář hned po přečtení textu, to vás onen „jáovozismus“ pořádně trkne. Hezky to koresponduje s výzkumy, které čas od času provádějí různé instituce, jejichž závěrem je to, že čeští studenti sice znají všechny vzory všech pěti slovesných tříd a dovedou určit větné členy, ale nerozumí článku v novinách. Schválně, zkusíme si malý test. Mějme větu: „Jel jsem vlakem s černochem, který smrděl a krkal.“ Co touto větou její autor říká? Co z ní lze vyvodit?

a) že jel vlakem s člověkem, který měl černou kůži, a ten člověk smrděl a krkal.
b) že lidé co jezdí vlakem smrdí a krkají
c) že kdo krká, ten smrdí
d) že černoši smrdí
e) že černoši jezdí vlakem, protože nemají na auto
f) že vlaky jsou plné černochů, co smrdí
g) že je svět nespravedlivý, protože on musí jezdit vlakem, kde mu smrdí černoši
h) že vždycky když jede vlakem, tak sedí s krkajícím smradlavým černochem
i) že když někdo krká a smrdí, tak je černoch
j) že mimo vlak není možno krkat
k) že smrdí jen černoši
l) že by bylo potřeba všechny černochy vyhnat
m) že kdo jede vlakem, pojede s černochem
n) že černoši žijou ve vlacích
o) že kdyby nejel vlakem, tak krkajícího smradlavého černocha nepotká
p) že nesnáší černochy
q) že se považuje za lepšího než onen černoch
r) že za to může Klaus
s) že vlak není dobrý dopravní prostředek
t) že se považuje za odborníka přes železnici
u) že nemá sociální cítění
v) že každý, s kým kdy jel vlakem, krkal a byl černoch
w) že krkání je způsobeno jízdou ve vlaku
x) že už nikdy vlakem nepojede
y) že jel jednou jedinkrát vlakem
z) že cesta vlakem způsobuje, že krkající černoši smrdí

Máte to? Tak vězte, že jediná správná odpověď je A, všechny ostatní jsou chybné a jsou ukázkami selhání logiky, které se v komentářích celkem běžně vyskytují, a zároveň ilustrují nejčastější případy „nepochopení psaného textu“. Na základě nepochopení textu může komentátor sepsout autora metodou, kterou pracovně nazývám „Tak ty říkáš, že…“ – v našem testu by to byl komentář „Tak ty říkáš, …“ doplněný nějakou možností B, C, D, … a otazníkem.

Chyby v úsudku a v logice

V této části je u rozdělení obratů použito pojmenování a třídění dle Koukolíka a Drtilové, jak jej podali v knize Základy stupidologie – Život s deprivanty II, není však důsledně dodrženo, některé body jsem spojil, některé vypustil či rozdělil.

Je spousta obratů, kterými může komentátor napadnout autora. Někdy tak učiní proto, že má problém s pochopením psaného textu (to jsou nejčastěji chyby v úsudku a logice, chyby v chápání implikací či kvantifikátorů), jindy proto, že s autorem nesouhlasí a „porazit jej“ v debatě považuje za věc osobní cti, tak sáhne k vědomému logickému klamu. Račte si vybrat z téhle pětadvacítky nejčastěji používaných:

Obrácená implikace. Z tvrzení „Jestliže A, tak B“ je vyvozen závěr „Jestliže B, pak tedy A“. Z tvrzení „Jestliže používám Firefox, tak používám jádro Gecko“ je tak vyvozen závěr „Jestliže mám v prohlížeči Gecko, tak je to Firefox.„
Non-implikace. Z tvrzení „Jestliže A, tak B“ je vyvozeno „Jestliže neplatí A, pak neplatí B“. Z tvrzení „Jestliže používám Firefox, tak používám jádro Gecko“ je tak vyvozen závěr „Když nemám Firefox, tak v prohlížeči nemám Gecko„
Záměna kvantifikátorů. Z tvrzení „Existuje A, které má vlastnost B“ je vyvozeno „Všechna A mají vlastnost B“. Viz malý test výše.
Nutnost protikladu. Z tvrzení „Existuje A, které má vlastnost B“ je vyvozeno „Existuje A, které vlastnost B nemá“. Z toho, že existuje motor, který potřebuje palivo, je odvozeno, že musí existovat motor, který palivo nepotřebuje.
Vytvoření falešného dilematu (trilematu apod.), tedy zdání, že existují jen dvě (tři,…) možnosti: „Ty píšeš, že nepoužíváš Firefox. Takže používáš Explorer!„
Argument nevědomostí. Protože nikdo nedokázal, že neplatí A, je považováno A za dokázané… „Nikdo nedokázal, že Bůh existuje, takže Bůh neexistuje“ vs „Nikdo nedokázal, že Bůh neexistuje, takže tedy Bůh existuje„.
Šikmá plocha. Z tvrzení je odvozena řada dalších tvrzení, každé vždy o kousek silnější než předchozí, a poslední je použito ve sporu. „Lžeš. Kdo lže, ten krade. Kdo krade, může i zabít. S vrahem se nebudu bavit!„
Sloučení nesouvisejícího. Dva nesouvisející body se sloučí do jednoho a očekává se, že oběť odmítne či přijme celek, přičemž přijetí i odmítnutí lze považovat za špatné: „Ty hodně používáš internet. Vzrušuje tě to bizarre porno, které na internetu je?„
Odvedení pozornosti. „Píšeš o tom, že tohle je JavaScriptový kód použitelný pouze v IE. Ale měl bys dodat, že IE neumí zobrazit průhledné PNG obrázky a má problémy s CSS!„
Argument klackem či slzami. „Myslím že by sis měl uvědomit možné důsledky toho co píšeš.“ „Nepřipadá ti kruté takhle zkritizovat sedmnáctiletého kluka, který napsal svůj první článek?“
Argument skupinou (argumentum ad populum). Místo logického argumentu se odvoláme na mínění většiny. „Blogy jsou bezcenné výlevy grafomanů, to vám potvrdí každý!„, „IE je dobrý, protože jej používá většina lidí„, popř. populární „Naprostá většina populace sleduje v televizi hokej, takže hokej určitě nebude taková bezvýznamná věc, jak tvrdíš!“ či „Nemůžeš být homosexuál, co by tomu řekli lidi?„
Argument ad hominem. Místo logického protiargumentu se zaútočí buď přímo na autora: „Takový žlučovitý dědek by neměl psát a kazit tak ostatním radost„, nebo na nějaký jeho vedlejší znak: „Co tu žvaníš, vždyť víme, že jsi zaměstnanec Microsoftu!„. Lze použít obrat „Ty taky!“ – „Co tu vychvaluješ Linux, vždyť máš doma Windows!„
Argument autoritou. Nejlíp tou, která je sice autoritou, ale v jiném oboru: „Že je IE špatný prohlížeč? Profesor na VŠ mi říkal přesný opak!“ – jenže to říkal profesor ekonomiky v souvislosti s tím, že mu některé stránky fungují jen v IE. Můžeme použít i anonymní autoritu (známá vazba „Britští vědci zjistili…“ či „odborníci říkají…„)
Pravidlo vs. výjimka. Proti speciálnímu případu je argumentováno obecným pravidlem: „K definování vzhledu stránek se nemají používat tabulky, ale CSS. Z toho plyne, že výčetku (formulář, tabulku výsledků) nesmíš zobrazovat jako TABLE, ale musíš to nastylovat přes CSS!„
Výjimka vs. pravidlo. Z výjimky je zobecněním vytvořeno pravidlo: „Podařilo se mi v Excelu udělat leták. Když chcete leták, použijte na to Excel.„
Potom není proto. Z toho, že po A nastalo B je odvozeno, že A bylo příčinou B. „Jakmile jsem nainstaloval program XYZ, tak mi zhavaroval disk s důležitými daty, proto pozor na program XYZ!“ Někdy je vyvozen příčinný vztah mezi A a B v případě, že A i B jsou společnými důsledky jiného jevu. „Začala mne bolet hlava a pak jsem zvracel. Zvracení tedy bylo způsobeno bolením hlavy.“ – přitom obojí bylo způsobeno infekcí.
Nevýznamná příčina. Z A sice vyplývá B, ale podílí se na B naprosto minimálně: „Zapálil jsi svíčku! Svíčka produkuje oxid uhličitý, takže ty zhoršuješ globální oteplení“ či oblíbené „Nedojedl jsi polévku! Přispíváš tím k hladu ve třetím světě!“
Záměna příčiny a následku.
Zveličení jedné příčiny z mnoha. „Za viry může nekvalitní práce Microsoftu.„
Omyl náhody. Z toho, že v minulosti nastal jev s nižší četností než byla očekávána je vyvozeno, že v nejbližší době k tomu musí dojít. „Už dlouho nespadlo žádné letadlo ČSA, v nejbližší době tedy musí nějaké spadnout!“ Opačný postup je „omyl stoleté vody„, tedy „Byla-li loni stoletá povodeň, přijde další až za sto let!„
Argument kruhem. „Lupa je kvalitní webzin, protože pro ni píšou kvalitní autoři, jako třeba Vojtěch Bednář. To, že je Vojtěch Bednář kvalitní autor dokazuje to, že píše pro kvalitní webzin Lupu. Kdyby Vojtěch Bednář nebyl kvalitní autor, tak by přeci na Lupu nemohl psát!„
O to nešlo! Při tomto obratu je argumentováno tím, že nebylo dosaženo nějakého cíle, aniž by o ten cíl šlo: „Tvůj článek, který porovnává podporu různých CSS konstrukcí v jednotlivých prohlížečích je naprosto zbytečný a bezcenný, protože neodpověděl na otázku, který prohlížeč je nejlepší!„
Klam části. Pokud má část nějakou vlastnost, je odvozováno, že ji bude mít i celek. Pokud má celek nějakou vlastnost, je odvozováno, že ji bude mít i část. „Zpracování rozsáhlých polí je v Basicu pomalé. Z toho plyne, že Basic je pomalý jazyk.„
Povrchní výrok. Namísto vysvětlení příčin je jev pouze popsán či zařazen a toto zařazení je vydáváno za vysvětlení podstaty jevu. „Tohle může napsat jen volič ODS.“ Variantou je plytké vysvětlení „Je to takové jaké to je…“ – jen málokdy někdo použije protihmat: „A jaké to tedy je?„
Hastroš. Spočívá v tom, že místo argumentace proti tvrzení je tvrzení nahraženo zjednodušenou či pokroucenou a zjevně nesmyslnou variantou a je vyvracena ta. „Kdekdo tvrdí, že lidé, co kouří intenzivně marihuanu, ztrácí zájem a motivaci a často jen sedí a poslouchají hudbu. Jako by snad poslouchání hudby nemělo místo v životě kulturního člověka! Co je špatného na tom poslouchat Čajkovského poté, co si člověk vykouří jointa?“

(Aktualizace: Pěkný seznam i s příklady v českém překladu – argumentační fauly)

Dvanáctero figur zápasu perem

To že má někdo hlas ještě neznamená, že má také rozum, aneb Koho pámbu miluje, toho komentářem navštěvuje!

Tuto část začnu volným převyprávěním Čapkova eseje „Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky„, jež vyšel v knize Marsyas. Čapek postuluje dvanáct zásad, jimiž by se měl řídit polemik, kterému nejde o věc ani o pravdu, ale o potření protivníka, o jeho zdeptání a o to, aby jej před celým světem udolal. V soukromé polemice mezi čtyřma očime nemá valného smyslu tyto obraty používat, v soukromí jen málokdo chce protivníka „udolat“ a „zdeptat“. Proč taky? Žádný přínos to nemá. Jediný přínos má „zdeptání“ na veřejnosti, protože tím v očích veřejnosti disputér zvyšuje svou cenu, nebo si to aspoň myslí.

Následující metody jsou používány převážně při „argumentam ad hominem„, tedy argumentování k osobě namísto k věci. Místo toho, aby komentátor napsal své výhrady k předpokladům, postupům či vyvozeným závěrům, ohradí se proti autorovi jako takovému, napadne jeho schopnosti, odbornost či morální profil.

Čapek formuloval těchto dvanáct bodů:

Despicere. Polemizující musí vstoupit do polemiky tím, že se uvede jako morálně a intelektuálně nadřazený svému odpůrci, nebo, což je skoro totéž, musí dát najevo, jak je oponent omezený, blbeček, tlachal, nula, neumětel… Internet takový vstup velmi usnadnil svou anonymitou, protože je velmi snadné se uvést do polemiky slovy „Já jsem úspěšný manažer velkého podniku s šesticiferným platem, každý týden jednám alespoň třikrát se zástupci velkých zahraničních firem, takže mám ve věci podstatně větší rozhled a praxi„, a to i když jste osmnáctiletý student MUNI z Rakvic, který se dostal nejdál do Brna. Pokud jste v životě napsali aplikaci Hello, World, jste odborník na systémové programování a můžete tedy posoudit nedostatky správy paměti v operačních systémech. První HTML stránka vás kvalifikuje coby znalce webdesignu, zapojením modemu se stáváte odborníkem na problematiku sítí a pokud vám doma rozkvetla azalka, jste odborník přes zemědělství. Odborníkem přes politiku, sport či umění se stáváte jaksi automaticky, nemusíte se nijak kvalifikovat.
Termini. Volte slova, která jsou emočně zabarvena. Když váš protivník napíše „Mám dojem, že to není úplně tak jak píšeš„, tak musíte v odpovědi zdůraznit, že se na vás „sprostě vrhl„, podobně třeba vy „protestujete“, protivník „láteří„; vy „argumentuje„, protivník „vytahuje demagogickou snůšku nesmyslů„… „Copak nemůžeme klidně diskutovat? Já ti v klidu řekl, že jsi hlupák, a ty po mně vyjedeš a nadáváš mi do hlupáků!„
Caput canis. Máte-li charakterizovat protivníka, volte ze synonym taková, která jsou negativně zabarvena. Místo „rozvážný“ řekněte „opatrnický váhavec„, místo „nakloněn prostým vysvětlením“ řekněte, že je všední a triviální. „Sebestředný Staníček“ je příklad za všechny.
Non habet. Při charakteristice použijte slova, jimiž byste popsali pravý opak protivníkův. Je-li to vážený učenec, vytáhněte na něj, že nedokáže pochopit legraci a že nemá smysl pro fantazii a hravost. Pokud je to člověk bezprostřední a intuitivní, zdůrazněte, že se mu nedostává pevných morálních zásad. Je-li to tvor rozumový, usaďte jej tím, že nechápe hloubku citu, je-li to tvor citový, zneškodněte ho tím, že se mu nedostává vyššího rozumového principu. „Je holt vidět, že ti je pětatřicet, máš zkostnatělé myšlení a že už ztrácíš kontakt s nejmodernějšími webovými trendy.„
Negere. Pokud váš protivník deset let hlásá nějakou pravdu, tak mu ji upřete. Řekněte, že on deset let proti tomu bojuje. „Pixy, co to žes najednou tak obrátil, vždyť jsi vždycky brojil proti validnímu kódu.“ Tahle figura je úspěšná proto, že ti, co dotyčného neznají, o něm beztak tohle neví, a ti zasvěcení mají zlomyslnou radost, že se někomu upírá nos mezi očima.
Imago. Též hastroš. Místo odpůrce podvrhněte jeho karikaturu a tu následně brilantní polemikou vyvraťte. Viz minule.
Pugna. Pojmenujte odpůrce nebo to co hlásá nějakým označením a polemizujte s tímto označením. Nařkněte ho z nějakého ismu a pak tento ismus vítězoslavně popřete. „Vadí ti vazba JE TO O TOM? To je jazykový purismus! Jazykový purismus je škodlivý a neproduktivní.„
Ulyxes. Podstatou je uhnout od předmětu sporu jinam a řešit něco jiného. „Tobě se nelíbí Apple iPod? Tenhle názor zastává Hulán. Víš že Hulán lže o svém vzdělání. Je podle tebe správné lhát?„
Testimonia. Dovolání se autority. Výhodou je, že na každý názor se při jisté míře sečtělosti dá najít citát, který jej zdrtí. (Dnes již máme i Univerzální Citáty, který zdrtí cokoli: „Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci“ a „Ty že máš les, Majere?„)
Quosque. Žádné autority se nedovolávejte, řekněte prostě „To už jsme řešili a nemá smysl se k tomu vracet„, „všichni víme, že to už dávno bylo vyvráceno“ nebo „Vždyť každé malé dítě dneska ví, že…„
Impossible. Oponent nemá pravdu nikdy a v ničem. Kdybyste přiznali odpůrci špetku zdravého rozumu, byla by polemika ztracena. Pokud odpůrce řekne něco, co evidentně pravda je, lze to vždy vyvrátit tím, že „pan X se ohání pravdami tak vyčpělými, plochými a dávno známými, stejně omšelými jako je jeho takzvané tvrzení, že…“ – „Autor tvrdí, že stránky by měly být validní, a na podporu tohoto ubohého, ale dogmatického tvrzení vytahuje takové staré pseudopravdy, jako že validní stránku prohlížeče mohou zpracovat lépe!„
Jubilare. Vždy se z polemiky odchází s gestem vítěze, co „to tomu druhému nandal„. Expertní polemik není nikdy poražen, vždy je to ten druhý, kdo „má dost„, kdo „podlehl„, komu „došly argumenty“ a kdo „byl bezpochyb usvědčen z omylů“

Tolik Čapek v roce 1925. Figur je bezpochyby víc, ne jen těchto dvanáct, předpokládám, že by Čapek dokázal napsat klidně padesátero a stále by měl z čeho čerpat.

Probereme si některé oblíbené polemické figury, používané na českých blozích a webzinech.

U článku např. o problémech s odesíláním pošty z Windows je téměř pravidlem komentář ve stylu: „Já mám Linux a tohleto vůbec neřeším. Tohle řeší jen lamy s widlema. Já pětadvacet let programuju, takže vím, že Windows jsou špatné.“ To je brilantní ukázka hnedle několika figur. Despicere: „Pětadvacet let programuju.“ Termini: Windows jsou „widle„. Caput canis: „Lama„. Je to „polemika“ třemi větami, která nemá za cíl dobrat se nějakého závěru či polemizovat s názorem, má za cíl pouze ukázat omezenost autora, tím znehodnotit jeho argumenty a závěry, a konečně ukázat sebe sama jako nadřazeného odborníka, který se takovými trivialitami nezabývá (Quosque).

Pro další ukázku jsem sáhnul do svého archivu, do článku o problémech se spamem a o nedostatcích SMTP protokolu. Tam se vůbec urodilo všeználků více než by bylo záhodno. Například:

„Nastav si pořádně filtry a nemusíš psát takovéhle žlučovité články!“ Quosque. Ulyxes (nejde o nastavení filtrů či psaní článků). Zároveň se tu projevuje třináctá figura, kterou Čapek neuvedl; tu bych nazval Consiliare.

13. Consiliare. Poraďte protivníkovi, co by měl či neměl dělat a čím by se měl nebo neměl zabývat, jako se radí malému děcku. Sami sebe tím zároveň představíte jako člověka věci znalého, který ze své pozice může udílet dobré rady takovým ubožákům, jako je váš protivník. Figura se též nazývá Hraběcí rada dle legendárního výroku: „Lidi křičí že nemají na chleba? Tak ať jedí koláče!„

Třináctou zásadu demonstrují i komentáře typu „Tak na tu televizi nečum a nemusíš pak psát články o tom, že se ti nelíbilo předávání cen České hlavy„, popř. „Proč kritizujete naši společnost, že odvádí nekvalitní práci? Proč raději nepíšete o tom, že jsme přispěli na výstavbu krmítek v parku? To byste pak ale nemohl psát takovéhle útočné články!“

Poslední věta demonstruje další figuru, kterou Čapek neuvedl, a kterou nazvu Voluisse.

14. Voluisse. Obviňte protivníka z nečestných úmyslů. Můžete říct, že jde protivníkovi jen o lacinou senzaci, že mu jde o zviditelnění, dokonce není třeba vůbec žádné úmysly uvést, stačí bohatě podezření, třeba: „Všichni víme proč to děláš!“ Co na tom že to nikdo neví – každý si pak vykonstruuje vlastní důvod, a ten rozhodně nebude pro protivníka příznivý.

A konečně dodám patnáctou figuru, kterou jsem nazval Pauperi, a která je do jisté míry „absolutní polemikou“.

15. Pauperi. Nemáte-li argumenty, nemusíte vůbec vstupovat do polemiky. Prostě jen označte protivníkovy argumenty za duševně chudé a za ubohost, ke které se nikdy nesnížíte, a ke které se tedy nebudete ani vyjadřovat, protože by to nemělo cenu. Nikdo se neodváží zeptat, proč jste tedy reagoval, když to dle vašich vlastních slov nemá cenu. Viz třeba komentář „To je taková ubohost, to ani nemá cenu komentovat„.

A basta a šmytec!

Napadněte formu!

Komentáře hnutí Trvale Udržitelné Krávy nejsou založeny jen na obraně svatých pravd potřením osoby či obsahu. Lze napadnout i formu…

Klasický problém je nepochopení žánru. Uvedu ho příkladem anekdoty (nepíšu „vtipu„, protože moc vtipná není): „Jedou policajti autem a jeden říká druhému: Hele, koukni jestli nám funguje maják! Druhý koukne z okýnka na střechu a říká: Svítí… Nesvítí… Svítí… Nesvítí…“ Když se nad touto anekdotou „zamyslí“ člověk, který nepochopil, že poslouchá anekdotu, tak řekne: „To je nesmysl, vždyť je vevnitř v autě kontrolka!“ Člověk, který nepochopí, že slyšel vtip, zamyslí se nad ním a „logicky argumentuje“, se sám stává vtipem.

Lidé, kteří vládnou jazykem, dokáží jeho možností využívat tvůrčím způsobem, a proto dovedou napsat i jiné slohové útvary než Vyprávění a Popis, takže čas od času stvoří třeba parodii. Nebo ironii. Nadsázku. Přirovnání. Metaforu. Personifikaci. Sarkasmus. Pamflet. Žert… Býváme pak svědky smutných scén, kdy komentátor, kterému nic z toho není vlastní, nepochopí co vlastně čte a kritizuje třeba právě tu nadsázku („Určitě jsi s tím neměl milion problémů, jak píšeš!“ nebo „Je fyzikálně nemožné, aby člověk běžel v bytě na WC nadzvukovou rychlostí!„) či ironii („Nejdřív píšeš, že jsi fakt šťastný, že máš IE, a pak píšeš jak je to špatný prohlížeč!„) Takoví lidé – komentátoři jsou svým způsobem postižení, mají poškozené vnímání jazyka, podobně jako barvoslepí mají poškozené vnímání barevných odstínů. Barvoslepí si ale svého handicapu jsou vědomi, slohoslepí o něm ale většinou nevědí.

K figuře 14 lze v této souvislosti přiřadit i komentáře jako „Autor by neměl psát takové nesmysly“ či „Autor by si měl v první řadě zjistit fakta o aditivech do paliv“ u fejetonů, glos či parodií, tedy u článků, které nejsou založeny na správnosti uváděných faktů.

Ještě si uděláme jedno krátké odbočení k pravopisu: Stává se, že autor napíše článek, ve kterém se to hemží pravopysnímy chibamy. („Co kritizuješ pravopis jiných, když sám napíšeš CHIBAMY!„) Komentátor na to autora upozorní, řka že článek je možná zajímavý, ale strašně se to čte kvůli těm chybám, což je, takto podáno, komentář k věci, nikoli obrana krávy. Na komentátora se sesype následně hejno disputérů s mottem: „Jsi malicherný, bazíruješ na formě místo toho abys hodnotil obsah!“ Tenhle argument jsme již mnohokrát probírali, tak jen jedno přirovnání: „Pro člověka, který pravopis umí, je utrpení při čtení článku plného chyb srovnatelné s utrpením člověka s absolutním sluchem, když naslouchá falešnému zpěvu.“ („Jsi malicherný, bazíruješ na intonaci místo toho, aby ti šlo o ten text a o interpretovo sdělení!„)

Několik zásad, jak se chovat při setkání s takovým oponentem

První zásada při setkání s Trvale Udržitelnou Krávou zní: Na komentáře, v nichž rozpoznáte některý z logických podrazů nebo nějakou nečistou polemickou figuru, nemusíte odpovídat vůbec, natož věcně. Je jasné, že jeho autor je pitomec, lexikálně postižený nebo se vás snaží vyprovokovat, takže je zcela přijatelné podobný komentář nechat bez povšimnutí, smazat jej nebo dotyčného krátce a úderně slovem „plesknout“. Nemá smysl argumentovat; pokud protistrana použije logického lapsu nebo polemické figury, je každé argumentování odsouzeno k rozpliznutí v argumentam ad nauseam.

Praktická aplikace: První část jsem napsal jako reakci na určitou situaci a využil jsem informací, které mám z jisté knihy. Na tento fakt jsem v článku upozornil, napsal jsem o jakou knihu se jedná a jak jsem z ní citoval. Přesto se objevil komentář, který mne obvinil z plagiátorství nějakého článku z roku 2003. Ten článek je, jak se ukázalo, překladem pramene, z něhož čerpá i autor knihy, kterou cituji. Informace v předmětném článku uvedené jsou podané jinak, příklady jsou jiné, pouze jména některých argumentačních obratů souhlasí a víceméně souhlasí i pořadí. Přesto mě kdosi označil za plagiátora. Nemá smysl na to argumentovat, nemá smysl se hájit, dotyčný použil v komentáři pouhý plivanec, takže jsem mu stejným odpověděl. PS: Dle pravidel diskusí na SME nelze odpovědět člověku, který použije figuru 13, prostým „Pán je tak trochu ču***“ – porušuje to pravidla diskuse!

Druhá zásada pro jednání s Trvale Udržitelnou Krávou zní: Nepochopils ani po vysvětlení? Tvůj problém! Vy nemůžete za to, že komentátor nepochopil váš článek, stejně jako třeba Monty Pythoni nemohou za to, že někdo nechápe jejich humor. Stejně tak Petr Novotný nemůže za to, že se mi nejeví vtipným… Rozhodně se nesnažte vysvětlovat někomu, kdo vás nechápe (nebo kdo se tak tváří), že nepochopil a co přesně nepochopil. Nechť si čte to, co chápe.

Zásada třetí je prostá a zní: Argumentační figura disputaci nerozvine, ale ukončí. Nebojte se na stejné odpovědět stejným, pokud je z komentáře jasné, že dotyčný argumentuje unfair, nebojte se stejnou unfair metodou disputaci ukončit. Facka není argument, ale jako odpověď na příchozí facku ujde…

Tyto tři zásady nevymýtí z vašich stránek komentáře od Hnutí za Trvale Udržitelnou Krávu, ale ušetří vám spoustu nervů a žluči.

Dodatek z praxe

Kravka se nám otelila, veška se nám opařila, bleška pláče, jí to mrzí, dvířka vržou vrzy vrzy, stromeček se celý chvěje, hnojník hoří, podívej se…

Zaprvé pokládám za důležité zdůraznit pro ty, co by případně chtěli komentovat: V předchozím textu se mi jednalo o POPIS metod. Tyto metody používá skupina lidí, kterou NEMÁM RÁD.

První logický lapsus je vyvodit si z tohoto tvrzení to, že nemám rád ani ty metody. Příklad: „Skinheadi nosí boty Martens. Nemám rád skinheady.“ – z toho nevyplývá, že nemám rád boty Martens.

Druhý logický lapsus: V prvním bodě tvrdím, že „nevyplývá, že něco nemám rád„. Z tohoto tvrzení nelze odvodit, že to mám rád. Příklad: „Neříkám, že nemám rád hudbu Franka Sinatry.“ Z toho nevyplývá, že tu hudbu rád mám. Hudba Franka Sinatry je mi lhostejná, nevyhýbám se jí ani ji nevyhledávám, proto nemohu říct ani že ji mám rád, ani že ji mám nerad, zkrátka ji nemohu zařadit do kategorie „rád/nerad“.

Třetí logický lapsus je popsaný na samotném začátku a je to „klam části“. Popsané argumentační metody jsou částí chování celku (komentátorů-uctívačů Krávy). Vlastnosti, které přisuzuju tomuto celku nelze mechanicky vztahovat na jeho část.

Čtvrtý logický lapsus, který se neprojevil, ale preventivně si ho probereme: Pokud skupina A používá metodu B, neznamená to, že každý kdo používá B patří do A. Příklad: „Motorkáři nosí kožené bundy, ale neznamená to, že každý kdo nosí koženou bundu je motorkář.“

V diskusi (k článkům při jejich prvním vydání, pozn.aut.) padlo několik víceméně zbytečných komentářů, u nichž tipuju, že měly demonstrovat, že popsané metody sám používám,

a tudíž dělám špatnou věc,
tedy dělám to co sám kritizuju,
a proto jsem názorově inkonzistentní.

Těmto komentářům je společný jeden omyl, a to snaha zařadit mnou vyjmenované metody do kategorie dobré/špatné.

Proč omyl? Protože metoda, postup, nástroj apod. samo o sobě není dobré ani špatné, tyto entity stojí mimo kategorii „dobra“. Dobrý nebo špatný může být např. způsob jejich použití. Dobrý či špatný může být cíl s jakým jsou použity, úmysl, záměr. Výsledkem může být „dobro“ nebo „zlo“. Ale postup sám o sobě není „dobrý“ ani „špatný“. Pokud se snažíme zařadit „postup“ do kategorie „dobré/špatné“, můžeme se dobrat k absurdním situacím, kdy na jedné straně budeme tvrdit, že „někoho říznout je špatné“ a zároveň budeme děkovat chirurgovi za operaci. Budeme tvrdit, že „e-mail je dobrý“ a na druhé straně vyhodíme nějakých 80% e-mailů coby spam…

Takže popsané metody nejsou dobré ani špatné an sich. Ani to, že jsou použity, ještě není „dobré“ nebo „špatné“. Záleží na záměru, s jakým jsou použity – až u tohoto záměru lze hodnotit, zda je dobrý nebo špatný (pozor na vid: HODNOTIT ještě neznamená VYHODNOTIT).

Takovým malým vrcholem diskuse je demagogický obrat, ukázková „šikmá plocha“ a „hastroš“, které předvedl diskutující lukasko tímto svým komentářem: „Manipulatívne techniky podľa teba nie sú zlé. Takže podľa teba nie je zlé ani to, že nejaký manipulátor môže škodiť veľa ľuďom vo svojom okolí. Takže áno, si zlý. Lebo zlému človeku je jedno, keď je niekde páchané zlo.“

Přepíšu tento komentář do podoby bez citově zabarvených slov, abych mohl jeho chybnou logiku lépe demonstrovat: „Techniky T podle tebe nejsou S. Takže podle tebe není S ani v případě, že pro X platí, že technika T je S. V tom případě platí, že jsi S, protože platí, že těm co jsou S nevadí, že Y je S.“ (T jsou techniky, S je „špatný“, X je „někdo“ a Y je „někdo jiný“).

První výrok je logicky v pořádku. Je to složený výrok „Tvrdíš, že T není S„, který se skládá z dvou částí: V1 = „T není S“ a V2 = „Tvrdíš V1“. Bohužel už první část nelze rozhodnout, protože o vztahu T a S nic nevíme, nikde nebyl zmíněn, nebyl ohodnocen. Část V2 rozhodnutelná je, má pravdivostní hodnotu 0, tedy „není pravda že tvrdím V1„. Protože jsou další tvrzení závislé na tomto prvním, a to implikací, je už v tuto chvíli jasné, že nelze rozhodnout o jejich pravdivostní hodnotě tak, jak je naznačeno, tedy odvodit ji z prvního výroku.

Zbytek je tak už jen čiročiré plácání. Z „tvrdíš že nůž není špatný“ (aniž bych něco takového říkal) lukasko odvozuje „tvrdíš, že není špatné, když někdo někoho tím nožem zapíchne“ a přes tento pozoruhodný demagogický obrat se dostává k tomu, že v tom případě jsem sám špatný, protože o špatném tvrdím že to není špatné. Pěkná ukázka podsunutého tvrzení, následně jejího „slavného vyvrácení“ a potření protivníka.

Budete-li se někdy takové metodě bránit, uvědomte si, že dotyčný použil logicky chybný úsudek. Pokud jsou jednotlivá tvtrzení poskládána takto v řetězci, formulovaném jako „pokud A, pak B, pokud B pak C a pokud C, tedy D„, a pokud je první tvrzení (premisa) nepravdivé, tak je hodnota celého vyjádření stále stejná, bez ohledu na to, jestli jsou další tvrzení pravdivá či nepravdivá. Pokud je A nepravdivé, tak výše uvedený řetězec neříká nic o pravdivosti B, C, D… Je logicky bezcenný. Disputér jej ovšem může použít úmyslně s tím, že vytvoří falešné zdání pravdivosti premisy a při obecně známé pravdivosti závěru se mu může podařit (zejména v krkolomných případech) přesvědčit nepozorné čtenáře o pravdivosti některého z „prostředních“ tvrzení. Zvažte zda „implikaci s nepravdivou premisou“ použil dotyčný z neznalosti, z nepozornosti nebo úmyslně a podle toho s ním naložte.

Nebo si ho naložte do octa!

Tvůj blog je subjektivní!

Další častý omyl, který se v komentářích na blozích vyskytuje (nejčastěji v souvislosti s hostilní reakcí vůči autorovi blogu), je nepochopení definice. Blog je v širší (ne technické) definici soukromá stránka autora, kde autor publikuje své subjektivní názory. Častým příkladem při hostilní reakci je nepochopení první či druhé části této definice. Například tím, že komentátor poukáže na to, že „to je jen subjektivní článek„. Ano, na blozích jsou jen subjektivní články a vyčítat autorovi něco takového je jako vyčítat formičce na srdíčka že vykrajuje srdíčka. Oblíbené je též vyčítat autorovi, že maže komentáře, že nereaguje, že dělá to či ono a doporučit mu, ať se tam dál chová jako vládce (krásný komentář jsem měl kdysi: „Tak si sem dál pište ty svoje články, novodobý Koniáši!„) – ale na blogu je autor (na rozdíl od komentátorů) „vládce“ a „doma„. Ona je to opravdu „jeho soukromá stránka„. On nemusí dodržovat pravidla, která mu určují jeho návštěvníci, ale návštěvníci jsou povinni (či by měli) dodržovat pravidla, která určil on. Tohleto jsem už psal mnohokrát, nemá smysl to rozvádět, jen bych se opakoval. Ovšem do seznamu metod používaných Trvale Udržitelnou krávou to patří.

S tím souvisí i věc, která se projevila v komentářích k článku, a tou je „iluze rovnosti„. Komentátoři často podléhají dojmu, že jejich postavení je stejné jako postavení autora, že jsou s ním (na jeho blogu) rovnoprávní. Vím, že to co napíšu u některých lidí vyvolá kopřivku, ale: Komentátor není s autorem v diskusi u autorova článku v rovnoprávném postavení! Z iluze rovnosti vyplývá často „iluze prvního příspěvku v diskusi„. Článek na blogu není „nultým komentářem“ – kdyby tomu tak mělo být, tak ho autor napíše do komentářů. Článek je článek a komentář je komentář, pokud odhlédneme od poměrně řídkých případů, kdy je článek „komentářem který narostl a už se nevešel„; pak ale bývá označen jako „komentář či reakce na…“ Pokud není výslovně řečeno jinak, tak článek samotný není „polemikou“ ani „diskusí“, na to jsou potřeba vždy alespoň dva. Zkrátka – popis nějaké skutečnosti NENÍ kritizováním téže a už vůbec není POLEMIKOU – polemika totiž vzniká až nesouhlasem s nějakým tvrzením. A popisem samotným není vyjádřen nesouhlas (ani souhlas, podotýkám), a pokud to někdo tvrdí, tak „argumentuje neexistencí“.

Dobrá rada na závěr

Říct „nebudu o tom diskutovat“ neznamená „nemám argumenty“ ani „nestojím si za tím“ a pokud vám to oponent předhodí, je to především ukázka jeho argumentační nouze. Je legální nedělat věc, o jejímž smyslu či účelu nejste přesvědčeni; pokud máte dojem, že nemá smysl vašeho oponenta přesvědčovat, tak jej nepřesvědčujte a nechte ho, ať si udělá své Jubilare a odejde. Zbyde vám víc času na opravdovou diskusi.