Včera jsem byl právě v autobusu, když mi přišel mail s komentářem. Jakýsi kdosi mi tam psal, že jsem rádoby intelektuál, a že jsem akorát ukázal, že neumím česky, a čím že se to živím, jo psaním, cha chá, no ubohý jsem a vůbec, přestávám ho bavit. A hned pod tím mi Disqus našeptával: „Odpovězte na tento mail a do těla napište DELETE.“ Tak jsem přesně to udělal. Pokud ho nebavím, tak ať si moje zápisky nečte, netřeba z toho dělat operetu.

Dneska mi pán napsal na Twitteru. Twitter má takovou tu ošklivou vlastnost, že když někoho zmíníte přes @mention, tak se o tom dotyčný dozví, i když vás nesleduje. No a tenhle kdosi mi napsal s @mention, že mi přeje hodně štěstí s mým cenzurovacím přístupem (děkuji, přejí mi to již od roku 2002, a hodně štěstí s ním mám, díky za optání) a že jsem zlý ošklivý a unfollow. To jako že mě nebude dál sledovat.

Já nevím, vám to možná připadá osobní, ale já jsem v situaci, kdy mě sleduje – moment – 1881 lidí. Jestli z nich znám stovku, sto padesát, tak to je moc. Osobně jsem jich potkal – jestli padesát? A teď někdo, koho neznám a o kom nevím naprosto nic, napíše, že mě přestane sledovat. Co si s tou informací mám počít? Zcela pragmaticky:

  1. Netwittuju pro followery a nejsem na větvi z každého nového, tak nebudu na větvi ani z každého odšedšího.
  2. Třeba mi tím chtěl dát najevo, že mám ošklivé charakterové vady a měl bych se nad nimi zamyslet, nebo se se mnou nikdo nebude kamarádit. Což je možná pro někoho cenná zpětná vazba, pro mne to má podobnou váhu jako kdyby mi to řekl náhodný kolemjdoucí.

Čili – někdo neznámý, o kom jsem do té doby nevěděl, že mě sleduje, a s nímž jsem slůvka neprohodil, má tu potřebu oznámit, že už mě sledovat nebude. Co já s tím? Hm.

Ale zaujal mě ten princip, takže jsem to glosoval tvítem… Proč by mě mělo zajímat, že mě někdo neznámý přestane sledovat?

Což vybudilo dalšího člověka, který mi napsal, že „to co jsi napsal je na unfollow.“ Je tedy unfollow něco jako trest za ošklivé psaní? Je to institucionalizace starého bloggerského „…a přestanu číst tvůj blog!“ (Na odpověď „unfollowni, ale nepiš mi to“ následovala krátká rychlá scénka s blokačním koncem. Je opravdu tak těžké pochopit, že nemám chuť ani čas se dohadovat o nesmyslech s neznámými followery? Mám to blokovat rovnou bez vysvětlování?)