(Psáno pro IHNED)
Mám jednoho takového známého, který se velmi důsledně mýlí v odhadu budoucích trendů. Stačí ho chvíli sledovat, dívat se, jaké zboží kupuje, jaké značky se mu líbí a jakým značkám prorokuje světlou budoucnost, a pak to srovnat se situací po několika letech. A když se totéž stává pravidelně, tak si říkáte, že to není samo sebou.
Na totéž přišli před časem i výzkumníci z amerických univerzit, ale dali tomu pevnější rámec než je empirické pozorování několika lidí. V závěrech své práce tvrdí, že zhruba 13 procent spotřebitelů, kteří koupí nějaký neúspěšný výrobek, tak činí témeř pravidelně. Neúspěšný výrobek si definovali jako takový, který do tří let zmizí z trhu. Jako příklad uváděli MP3 přehrávač Microsoft Zune, Diet Crystal Pepsi a Frito Lay Lemonade (ty příklady asi nejsou, až na Zune, u nás moc známé) – všechny tři produkty poměrně rychle zmizely z trhu a zvláštní bylo, že nemalé procento zákazníků, kteří kupovali jeden z nich, kupovali i další neúspěšný. Viz třeba článek v Chicago Tribune.
Obloukem se vracím k tomu svému známému, který je téměř ukázkovým “hlasatelem neúspěchu”. Navíc má ve zvyku své momentální favority vynášet do nebes a konkurenci zatracovat, takže následné stažení z trhu či úpadek značky je o to zábavnější. Už se mu to povedlo s MP3 přehrávačem Zune, s Nokií, se značkou Lumia – uvidíme, co přijde dál. Skoro se dá říct, že s neomylnou intuicí vybírá značky, kterým udělí “polibek smrti”.
Možná jste to i vy. Stává se vám pravidelně, že z trhu mizí výrobky, které jste si oblíbili? Možná to nebude náhoda…
Podobné jednání sleduju i ve veřejné sféře a v politice. Jsou lidé, kteří neomylně a hlasitě deklarují svou podporu různým hnutím, uskupením či projektům, které zkrachují… Když se podíváte do historie nejrůznějších Cest změn a Změn cesty a dalších obrodných hnutí, výzev a peticí, o nichž se mluvilo a pak nic, tak si všimnete nápadného znaku – totiž že se do nich zapojují stále titíž lidé. Nemám rád škatulkování, ale myslím, že se tu “hlas lidu” velmi trefil se sarkastickým označením “notoričtí petenti”. Scénář je vždy stejný: těmto lidem se nelíbí, že “z trhu”, míněno z toho politického, zmizel jejich oblíbený výrobek, tedy v tomto případě třeba idea či názor. Tak se rozhlédnou a založí hnutí, sepíšou výzvu, nebo aspoň něco takového podpoří, pohovoří o tom do médií, vyjádří niternou touhu po změně, a o dva roky později se cyklus opakuje, s jiným názvem, ale se stejnými lidmi.
Přeborníkem ve vyhlašování podpory marginálním uskupením, směřujícím od bezvýznamnosti k obskurnosti, byl Václav Havel. “Havlův polibek smrti” zafungoval u mnoha politických stran a sdružení a spolků, až to bylo nápadné. Jeho příznivci se do lidí, kteří na tento efekt poukazovali, pravidelně pouštěli s argumenty typu “aspoň má nějaké ideály” a “kdo nic nedělá, nic nezkazí, a co jste dokázali vy?”
Samozřejmě že jsou ideje a ideály v politice (a vlastně i na trhu) potřebné, ale musí jít ruku v ruce s pragmatismem. Jinak jsou akorát vzdušným zámkem, byť postaveným podle morálních zásad. Abych byl spravedlivý: podobné tendence nejsou vlastní jen intelektuálům humanitního ražení; i lidé technického zaměření se občas pustí do návrhu ideální společnosti a společenského řádu na zcela racionálním základě, přesně spočítané a vyargumentované. Problém je, že sebelépe technicky navržená společnost nefunguje, protože společnost není technický systém, je vždy plná individualit a iracionalit.
Nerad bych, aby to vypadalo, že se výše zmíněným lidem s citem pro neúspěšné projekty nějak vysmívám. Naopak, já jsem velmi rád, že existují, a nebudu ani trošku přehánět, když řeknu, že jsou pro mne neocenitelní a že velmi pozorně sleduji, co mají právě teď v oblibě! Pokud chcete mít jistotu, že se rozhodnete pro značku, která nezmizí za půl roku z pultů, dělejte to taky tak.