Pamatujete se na doby, kdy mobilní telefony nebyly „smart“, ale byly úplně pitomé? A co si z té doby vybavujete? Jak jste je vytáhli z kapsy, nenápadně jste ukázali lidem okolo, že máte mobil, zmáčkli jste čudlík, druhý, třetí – a volali jste?

Nevím jak vy, ale já si pamatuju svůj Alcatel. A Motorolu. A pak několik Siemensů a Sony Ericsson… (Ne, Nokii jsem nikdy neměl, takže jsem byl v letech 95-2003 úplnej lůzr.) Všechno to byly telefony nesmartové, tedy „hloupé“. Uměly totiž telefonovat a pracovat se SMSkama, a tím se jejich kreativita většinou vyčerpávala. Nanejvýš tak ještě nastavit budík a nějaké ty připomínky. Vrcholem kreativity bylo vícetónové vyzvánění. Zasvěcení tvrdí, že na některých telefonech (Siemens M35i třeba) fungoval internet, při podrobnějším studiu jsem došel k tomu, že se tito lidé mýlí. Bylo tam cosi, co se jmenovalo WAP.

Na blbofonech byla jedna věc skvělá. Na displeji neprudily žádné efekty, po zmáčknutí klávesy jste nemuseli čekat, až se překreslí menu i s obrázkem na pozadí, prostě se objevila nová položka. Práce nebyla nejrychlejší, ale byla plynulá. Tehdy jsem si aspoň myslel, že je to plynulá, dnes se tomu říká prý responsivní. Jako že když dáte telefonu nějaký podnět, tak že se něco stane plusmínus hned, že telefon zareaguje bezprostředně. Ne, trik není v rychlosti, ale v podvědomém vnímání toho, že telefon reaguje a nedělá místo toho nějaké kraviny.

Vzal jsem starý Siemens, zmáčknul jsem „položit hovor“, a telefon přestal dělat to, co zrovna dělal, a vrátil se do základní obrazovky. Hned. Blik. Neudělal žádné vizuální „bžum“ ani „plopt!“ ani jiný grafický efekt, obsah nezmizel s efektní animací, neodscrolloval ani se nezmenšil. Prostě zmizel a objevilo se to, na co jsem čekal. Když jsem po telefonu něco chtěl, třeba menu, otevřelo se. Hned. Nepřilétlo na obrazovku ani neudělalo ten děsně populární přechodový efekt, kdy se po najetí ještě chvilku třese, jako by horko těžko brzdilo do správné pozice.

A last, but not least: Telefon se neobtěžoval mi dát najevo to, že něco udělal, decentním pípnutím.

Smartfony, snad z radosti, že už konečně nejsou pitomé, tohle vše dělají. Nadchne vás to. Vypadá to fakt dobře. Máte pocit, že ovládáte stroj ze scifi filmu. Kdyby to mohlo být celé průhledné, bude to celé průhledné (a ono to už celé průhledné je). Připadáte si jako kapitán Kirk, nebo aspoň někdo, kdo v centrále CIA hackuje systémy, a na vycoolované obrazovce se mu objevují velké blikající obrázky zámků.

K tomu to samozřejmě pípá, a ani na sekundu nepochybujte o tom, že pípnutí bylo navrženo týmem odborníků z katedry pípání při fakultě zvukových efektů v MIT přesně podle posledních výzkumů neurobiologů, psychologů a marketingových specialistů tak, aby znělo dostatečně probarveně a majestátně, asi jako sonorní hlas komorníka Lurche.

Zaklínadlem smartfonů jsou aplikace. Je jich mnoho, mnoho, moooc. Vyberte si co hrdlo ráčí – jsou tu nezajímavé, prosté, barevné, divoké. Pokud máte Androida, čeká vás překvapení – bude vypadat a chovat se jinak než Android v jiném telefonu od jiné firmy (někdy i od té samé). Na jeden úkol jsou stovky aplikací. Svoboda, úžasné! Linux! Vyberte si, nejste ničím omezení. Váš smartfon není nikdy úplně připravený, dokud fungují repozitáře aplikací.

Ptáte se, jak je možné, že stařičká 6502 na 1MHz uměla stejné věci jako váš pitomý telefon, a DE FAKTO stejné jako ten nejnovější smartfon s gigahertzovými mnohojádry? Protože platíte za svobodu dělat si to po svém, nebo ještě přesněji za svobodu zkombinovat co hrdlo ráčí a očekávat, že to bude fungovat. Něco ale obětujete… Většinou konzistenci a právě tu responsivnost.

Windows Phone 7.5 známe všichni. Kdekdo vám na požádání řekne, proč je to naprosto nesmyslný systém, určený k zániku, děravý, nepoužitelný, nestabilní a prostě pitomý. Hnusný. S useklými nadpisy. Plýtvá prostorem. Nemá multitasking. Ostatně, přečtěte si libovolnou diskusi Lid versus Radek Hulán. Jestli vás to tedy baví…

Já vám řeknu, proč jsem si WP7.5 vybral já.

V létě 2011 jsem začal zkoušet WP7.5, tehdy ještě v neoficiální dev verzi na HTC HD7. Na rovinu: WP7(.0) bylo něco strašlivého a nepoužitelného. Vážně. Po několika desítkách minut jsem přeflashl na verzi 7.5 a používal tu. Jedna věc mi vadí: česká klávesnice je QWERTZ, nazdar bazar, přepnout do QWERTY je snad nemožné.

WP7.5 vypadá, jako by to běželo na ZX Spectru. Velké barevné čtverce. Jo, jsou animované, ale tím to hasne. Stínování, zrcadlení nebo barevný přechod abyste pohledali. Namísto toho je tam prostý čtverec s rohama, které nenesou ani náznak zaoblení. Ikonky? Zapomeňte! Čtverec. V něm fotka, nápis, prostá rytinka nebo nějaké důležité informace. Prý „informace je design“.

Po několika dnech používání jsem si uvědomil jednu věc: Windows Phone 7.5 doesn’t suck. Fakt. A ten důvod je přesně tentýž, o kterém jsem tu na začátku meldoval několik odstavců. Čtverce. Dlaždice. Nic víc. Ale dotknete se jich – a děje se to! Nemáte dojem, že telefon měl něco důležitějšího na práci a že ho vlastně rušíte.

Měl jsem v ruce iPhony a Androidy a Symbiany a Maema a kdejakou jinou verbež. Všechno to je cool a s miliardama aplikací (až na Maemo, to je skvělý systém pro geeky, co ho vlastní matka Nokie zařízla jak podsvinče na dvorku za svítání, sorráč…) a kustomizací ad nauseam. Proti tomu jsou Windows Phone, kde si zvolíte, jestli budou dlaždice zelené, hnědé nebo v jiné dramatické barvě z palety osmibitového ZX Spectra, a jestli chcete pozadí světlé, nebo tmavé. Tím se systém v možnostech nastavení vyčerpá a nastane okamžik, kdy se duše votunistova rozpláče a jde se prohrabat nabídkou aplikací. No, nepomůže si. Jsou tam. Ale není jich tam padesát pro každou věc, co byste kdy chtěli s telefonem dělat.

Není to pro votunisty. Není to pro mne z roku 2008. Po smrti vnitřního geeka, toho co ladil, nastavoval, taktoval a počítal megahertzy a megabajty a dostupná API a množství čehokoli, je to naopak ideální systém. Je to opinionated software v nejlepším smyslu toho slova. (Jo, nastavení občas připomíná známý screenshot redesignu aplikace Twitterific.)

Koupil jsem si ho. Který? No, vzhledem ke striktně daným požadavkům, co MS klade na výrobce hardware pro WP7.5, je to vlastně úplně jedno, protože jsou všechny plusmínus stejné, ale dobrá: HTC Radar. Jak se to liší od Lumie 800, o které psal Radek? V zásadě hlavně tím, že já jsem s Radarem při vybalování nefláknul o stůl. Technicky pak nějakýma prkotinama, desetinka palce sem, gramy tam, AMOLED vs S-LCD, ale jestli chcete provozovat brand flame, tak se vám budou hodit. Z hlediska používání je to egál.

(Synchronizace, kontakty, kalendáře, cloudy, blabla… je to tam všechno, funguje to, nejsou s tím problémy, ale to slyšet nechcete.)

Mně WP7.5 vyhovuje (ano, preference se mi v posledních dvou letech trochu šouply). Když s ním pracuju, vzpomínám si na doby blbých telefonů… A to není pejorativní. Pro WP7.5 v mém případě hovořila jedna důležitá věc: je to systém, který reaguje. (Ano, animuje se – ale naštěstí jsou animace rychlé a jsou to animace, ne efekty. Má useknuté nadpisy – ale věřte nebo ne, nerozčiluje mě to. Tlačítko „hledat“ je čiré zoufalství – a rozčiluje to! Nemůžete si ho předělat ku obrazu svému. Všechno to je pravda!)

HW klávesnice není. To mi vadí, a až bude nějaký stroj s WP7, který ji mít bude, jdu do něj. Zatím je snad jen Dell, a připadal mi poměrně pofidérní. V situaci, kdy mi odešel Android a já řešil, co koupit, abych telefonoval, a věděl jsem, že chci tenhle OS, se moc vyskakovat nedá…

Ale chová se jako telefon, ne jako primadona. Dělá, co mu řeknu, a udělá to hned, nezdržuje mě a neomezuje mě. Nepředvádí se.

Má všechno, co potřebuju (to všechny systémy, wtz). Chápu ho. Funguje. Nepadá. Neseká se. Neobtěžuje mě. Pracuje.

Vyhovuje mi.

Pozor: Vám vyhovovat nemusí!