Jako by veřejný život nasvítila silná sodíková výbojka a snímala rychloběžná kamera: Aktéři mají nepřirozenou barvu, jsou neskutečně ostře nasvícení, mátožně se pohybují v kruzích, všechno je přesvícené a co není přesvícené, to tone v záplavě rozptýleného světla…

Příznivci pravice, ať už to je cokoli, hovoří o budoucím premiéru Paroubkovi jako o hotové věci a prostupuje jimi duch rezignace: „Teď bude vládnout Paroubek, musíme to nějak vydržet…

Příznivci levice, ať už to je cokoli, hovoří o budoucím premiéru Paroubkovi jako o hotové věci. Ti slušnější z toho nemají radost, ti blbější si už chystají stranickou knížku do levé ruky a klobouk do pravé: „Teď dostaneme co nám náleží, a ty hajzlové podnikatelský uviděj!

Otázka dne není jestli Paroubek vyhraje, ale jestli sestaví jednobarevnou vládu nebo jestli bude muset přizvat komunisty.

Mezitím se politická scéna rozštěpila velmi zvláštně:

Volit ODS z přesvědčení může dnes už jen gauner nebo zoufalec.

Volit ČSSD z přesvědčení může dnes už jen gauner nebo hlupák.

ODS vyklidila veřejný prostor a mlčí i tam, kde by měla být slyšet. Není vidět, není cítit a pochybuju, že vůbec existuje.

Paroubek na druhé straně (a ČSSD jako jeho servisní organizace) šlape na plyn víc a víc, co už před půl rokem řval k nesnesení, je dnes desetkrát zesílené. Dimun třikrát denně posílá tiskové zprávy o tom, jaký hajzl je Miloš Zeman a jak se zase dotkl ing. Paroubka a ČSSD – a proud neustává, ale zesiluje. Mám pocit, že Paroubek přeřvává sám sebe; dnešní přeřvává toho včerejšího, a oba překřikne ten zítřejší. (Možná že to není osobně Paroubek, ale já z té strany nejsem schopen jednotlivé postavy rozlišit, tak je označuju souhrnným Paroubek; pro ODS ani souhrnné jméno nemám.)

Nikdo se už nezabývá politikou, politika asi umřela… Vítejte v období předvolebního kotle, kde nejsou slyšet slova a nejsou vidět tváře – jen ohlušující řev a přesvícené ksichty indiferentních zjevů. Společnost buď rezignovala, nebo třeští…

Jen si nejsem jist, jestli po volbách přijde úleva („je to sice průser, co budeme splácet třicet let, ale aspoň máme klid„), nebo gradace… Z přízraků to odhadnout nelze.