Když podobnou dojmologií operují nadšení startupisté, nechává mě to chladným, maximálně se zasměju „he he“. Ale když tento kalibr vytáhne i David Grudl, který obvykle bývá kritický, je zle.

David totiž objevil ani ne Ameriku – objevil možná tak Benátky. Nad Jizerou. Jeho tvrzení vlastně říká, že ti, kdo tam byli, jsou v hodnocení akce nekritičtí.

Už si rozumíme?

Je to normální a je to všude. David popisuje, jak chodil od týmu k týmu a bořil jejich představy o tom, jak to mají dělat. Ty týmy byly uzavřené, ti kdo v nich byli, měli nekritické hodnocení, a on sám, který v týmu nebyl a měl tudíž odstup, kriticky hodnotil jejich práci.

A tady se děje totéž, jen o řád výš. Lidé, co nebyli v „týmu IPO“ – rozuměj „účastni akce“ – kriticky z odstupu hodnotí výsledné projekty. Bylo by laciné napsat, že ne-účastníci mají „střízlivější pohled“, ale zhruba o to jde. Pokud jste součástí nějaké věci, těžko k ní budete kritičtí, protože vaše hodnocení bude stále nasáklé endorfiny.

Kritické hodnocení není hodnocení negativistické, ale hodnocení s odstupem; na něj si nestěžujte, za něj děkujte!

Plus jedna špatná zpráva: Říkat „lidem na akci se to líbilo“ je u startupu smrtící polibek sebeklamu (pokud tedy vaší cílovou skupinou nejsou „účastníci startupových akcí“); naprostá většina zákazníků na té akci totiž nebyla… a ti budou výsledek hodnotit vždy kriticky… Vyrovnejte se s tím, lidi!