O Alešově sebereflexi a mediálním zlatém teleti.

Musím přiznat, že Alešův článek na Lupě pro mne byl v mnohém překvapivý.

Tak zaprvé – najít od Aleše článek na Lupě je unikátní samo o sobě. Když jsem tam pracoval, stalo se to za ty tři roky snad jen jednou. Předtím taky moc nepsal, ale když už napsal, stálo to za to.

Zadruhé – největším překvapením byl pro mne obsah. Aleš poměrně otevřeně (až rebelsky) píše věci, které jsou pravda, ale „neříkaly se“.

Malý příklad: redakční porady v IInfu před několika lety. Trio Zandl – Krčmář – Malý by rádo nějak pozměnilo diskuse, protože nám připadalo, že něco takového by nemělo mít na stránkách místo. Oponoval nám právě Aleš Miklík – a včera čtu svoje argumenty v Alešově článku. Tak jako upřímně doufám, že to Aleš prosadí i ve svém vlastním domě, protože číst diskusi na Lupě, to je pro znalce lahůdka, pro nezkušeného pak utrpení. Ostatně s neskrývaným opovržením nazývám diskuse tamtéž označením „Anarchistická revue Doutnák“. Signifikantní je, že v diskusi pod článkem se řeší právě – diskuse!

Přitom Aleš psal i další věci (které jsem říkal už před lety, chtělo by se dodat). Třeba takové to varování před posedlostí metrikou pageviews: kdo jste byli na IAC 2012, slyšeli jste mou přednášku o analytických zombies, o lidech, kteří zapomněli, proč vlastně dělají médium a soustředí se jen na to, aby měli pageviews, protože ty jim přinášejí peníze za reklamu. Říkal jsem: „Řídit se jen grafem návštěvnosti je cesta do pekel. Nezapomeňte na to, proč jste ten web začali dělat!“ Konference proběhla těsně poté, co jsem z IInfa odešel, mimo jiné i proto, že jsem měl dojem, že pageviews jsou důležitější než obsah („ale PV tě přeci živí!“ říkal mi Honza Simkanič). No a dneska to čtu od Aleše… Skvělé, a opět – kéž by mu slova z blogu do rozhodnutí vejít ráčila!

Totéž platí i pro následování hlasu lidu.

Vlastně mi to šimrá ješitnost… „Já vám to říkal“ v takhle krystalické podobě už jsem dlouho nezažil. Přesto mám jeden moment, který bych chtěl vypíchnout a trošku s ním polemizovat.

Výsledkem těchto faktorů nemůže být nic jiného než online snůška banalit, stereotypů a bulvárních pseudozpráv, které vzdělávají čtenáře nanejvýš tak v tom, co už sami znají ze všeho nejvíc – že v místních médiích nic podstatného nebo hodnotného nenajdou. Na český Snowfall stále čekáme, notabene na srozumitelné a nezkomolené překládání vědeckých a odborných závěrů. Čtenář to opět nežádá, spíš si chce potvrdit svůj světonázor…

Snowfall, to je teď takové zlaté tele českých online médií. Pokud nevíte, oč jde: NYTimes udělaly takovou hezkou microsite o nějaké lavině, nazvanou Snowfall. Je tam spojený dlouhý text s videoobsahem a dalšími prvky. Celé to je ve střídmé grafické úpravě s důrazem na typografii. Technologicky pěkné, ale nic na hraně možností. Jak jsem říkal v práci: Není problém to naprogramovat, dokážeme to, ale musíte dodat obsah, který to „unese“, protože dělat takovouhle vymazlenost pro standardní mediální pindy nemá vůbec smysl.

Uchvácenost Snowfallem je v podstatě uchvácenost fenoménem „dlouhého textu“. Chápu, média sama sebe otrávila přehršlí krátkých banalit. Česká obzvlášť, ostatně při honu za nejvyšším PV to jinak nejde, protože je mnohem snazší vyprodukovat deset zpráv na odstavec než nosný text na deset odstavců. Hlavně na těch deset odstavců  nemá autor čas (ne, tady neplatí „nemám čas to udělat krátké“). V jednom odstavci snadno napíšu, co se stalo, ale pokud má být článek delší, tak s tím nevystačím. Bylo by potřeba jít do hloubky, událost zasadit do kontextu, přidat zdroje – tedy udělat „novinářskou práci“ – a na to není čas, protože se honí PV. A jeden PV u krátké zprávy je stejný PV jako ten u delšího útvaru.

Na tomhle místě bych ocitoval nejmenovaného kolegu, který se na adresu nejmenovaných kolegů vyjádřil slovy: „Oni rezignovali na jakoukoli novinařinu. Jejich editoři nekoukají na to, jestli mají články smysl, argumentaci, neupravují je jazykově, oni řeší jen odkud kam vodit lidi po webu, aby udělali co nejvíc PV.“

A v téhle atmosféře mnozí novináři koukají na Snowfall a vlhnou jim oči: Někdo vydal opravdu dlouhé čtení v opulentní technické výpravě, a oni sami sedí v médiu, kde článek, obklopený a přerušený reklamou, zabere asi tak 15 % plochy monitoru, a když má 2000 znaků, tak už volá editor: „Krátit!“ Snowfall je připomínkou toho, co chtěli sami dělat, než jim přes prsty flákla inzerce a kej pí ájs („Cože, jeden článek píšete dva týdny? Jste drazí!“)

Snowfall není něco, co by nám tu chybělo jaksi z podstaty. Není to příčina, je to příznak. A do doby, než od online médií budou čtenáři i majitelé vyžadovat novinařinu, ne PV, bude jakýkoli „český Snowfall“ jen úletem a vyprsením: Máme na to taky!

Nikdo nepochybuje, že na to máme. Otázka je, jestli to někdo chce, ocení – a zaplatí!