Víte, bejvaly doby, kdy jste s programem dostali i manuál…

Pamětníci, pomožte mi – pamatuju si to správně, nebo mi jen paměť milosrdně zastřela děsivá fakta? Totiž…

Když jste si koupili v osmdesátých letech počítač, třeba Spectrum, dostali jste k němu příručku, ze které jste se, když na to přišlo, bez problémů naučili BASIC. Když jste si koupili (!) program, dostali jste k němu aspoň pár vět s popisem – jak nahrát, jak spustit, jak ovládat. V devadesátých letech s PC to bylo totéž. K MS DOSu jste dostali knížečku (no, dneska by brožuru takového rozsahu prodával CPress za 249 Kč) s vysvětlenými základy práce. K prvním programům, které jsem používal v práci (Ventura a Artline) byly taaakhle tlustý šanony s návodem. K Corelu přišla příručka. K Windows 3.11 jste dostali taky příručku…

Neříkám, že ty příručky byly všeříkající, to ne, ale když jste si ji přečetli, uměli jste základní operace, zkopírovat soubory, upravit obrázek a vytisknout ho, vysázet brožuru, používat Ovládací panely… Tohle všechno tam bylo popsané. Samosebou, nějaké speciality s nastavováním grafických karet a magie s HIMEM a EMM386, s tím vám tyhle základní příručky neporadily, ani s pokročilejšími úkoly, nenaučily vás programovat v Pascalu, to ne, ale nepřipadali jste si úplně bezradní.

A teď střih.

Koupíte si operační systém, dostanete placku v kewl papírovém obalu – a hotovo! Koupíte si Photoshop – zaplatíte, stáhne se vám do počítače a hotovo. Koupíte si Office a dostanete… víte co dostanete? Dostanete fancy krabičku, ve které je papírek a na něm je napsáno, kde si to máte stáhnout!

Jako jo, fajn, beru, škoda papíru, je drahý, tak ty manuály, příručky atd. dáme elektronicky. A kde teda jsou?

K programu dostanete nejspíš jen sadu README, ve kterých je v podstatě to, co bývalo v těch příručkách označeno titulkama „Licenční ujednání“ a „Instalace“. Nic víc.

Jako jo, chápu, dává se tím prostor autorům, aby napsali svoje vlastní knížky, manuály a příručky a prodávali je. Jenže nezlobte se na mne – tuhle možnost měli dřív taky, ale navíc jste jednu knížku dostali od dodavatele SW. (Pěkná byla v tomhle směru akce Adobe, když kdysi vydával Flex: Všem, co měli knížku o Flexu ve wishlistu na Amazonu, ji zaplatil.)

K software zkrátka už návod nedostanete. Tedy – takový návod, kde byste zjistili základní věci o programu a prošli si jak s ním pracovat. Nikoli, ani náhodou. A když už náhodou takový návod je, tak se zcela nesmyslně utápí v popisu uživatelského rozhraní. To byla taková móda kolem přelomu století, dokonce i v mnohých knížkách – autor věnoval půl rozsahu tomu, že popisoval třeba „práci se soubory“ a všechny možnosti „nastavení“. Nejdřív vysvětlil, jak vypadá menu, jak se s ním pracuje, pak popsal koncept „souborů“ tak, aby tomu neporozuměl nikdo, kdo to nechápal už předtím, a pak to začalo! Podkapitola 1: menu Soubor. Odstavec 1.1 – položka menu Otevřít. 1.2 uložit. 1.3. Uložit jako. Než se dostali k podkapitole 7 odstavci 6 (Nápověda – O programu), bylo půl knížky v čudu.

Totéž platí třeba o hrách. Když si vzpomenu, co jsem dostal k Syndicate v roce 95, a co dostanu dneska k libovolné hře, je to jak nebe a dudy. Extrémně z toho zase vyčnívá počin českého zastoupení EA, když k Dragon Age dávali skvělou příručku. Ale to je výjimka. Už ani k té střílečce nenapíšou „Jdi a střílej, vole!“ Ne. Jen „Prohlášení o shodě“ a „Varování pro epileptiky“ a „Zřeknutí se odpovědnosti“. Šmytec.

Hledej, šmudlo. Software sis koupil, a teď si můžeš vesele gůglit, koupit si k němu ještě manuál, pohledat různá howto… To je všechno fajn. Ale mně, nezlobte se, chybí ta možnost, že jsem si sednul a přečetl jsem si, co autor programu pokládá za důležité, abych věděl. V podstatě dvě HOWTA (krásné slovo!), jedno FAQ, Quick start a Basic operation v jednom, poskládané tak, aby bylo jasno.

Ostatně manuály k hardware jdou pomalu tímhle směrem taky. Zatím nejpodrobnější jsou manuály k motherboardům – logicky, je potřeba nakreslit, kde je jaký konektor. Před lety se taky pustili cestou „Popíšeme ovládání BIOSu“ (Menu Advanced – SRAM CAS latency: Nastavení SRAM CAS Latency), dneska už to zaplaťpámbu nedělají. Ke grafické kartě dostanete plachtu s obrázkama her a s Oxfordským seznamem anglických superlativ, díl 6 – „Slova popisující výkon a vizuální dojem“. K myši nedostanete nic, ale to vám ani nevadí, protože i kdyby tam něco bylo, tak to zničíte při snaze dostat se do nedobytného balení, zvaného „blistr“.

Rozumějte, jsem už starý kozák, mě už jen tak něco nerozhodí, já se s tím nakonec popasuju, pohledám, vymyslím a vyřeším a bude. Jen si říkám, že koupit si překladač Pascalu a k němu dostat manuál, ze kterého jste se mohli naučit Pascal, nebo koupit si počítač a k němu dostat manuáll, ze kterého jste se naučili s ním pracovat, mělo něco do sebe.