Trošku jsem si naběhl s reakcí na Pepu Šlerku a jeho článek Komunisty do vlády, prosím. Jako že, jestli jsem to dobře pochopil, když budou komunisti u moci, tak ukážou, že za dvacet let odsunutí do ústraní zapomněli rozhodovat a stal se z nich salónní kroužek levicových plkalů. Tím tedy prokážou v praxi svou bezzubost, a jejich voliči si uvědomí, že tahle strana nic nevyřeší, protože akorát plácá hubou. Takže se komunisti konečně zdiskreditují („takových řečí měli, a když to mohli předvést, tak neukázali nic…“) a zavládne všeobecné prozření a sluníčková budoucnost.
Obávám se, že není většího omylu. A když se mě ptá třetí člověk, proč si to myslím, tak to tedy napíšu veřejně.
Víra v to, že se nějaká strana, založená na blouznivém programu direktivního blaha a univerzálního dobra (například komunisti nebo zelení) podílem na moci zdiskredituje v očích svých voličů je naivní, a řadím ji mezi tragické intelektuálské omyly, do skupiny omylů druhu „Jak to, že to ti lidé nevidí?!“ – Nevidí!
Myšlenka, na níž komunisti stojí, je totiž nezdiskreditovatelná už tím, jak je postavená: „My, proletariát, se máme špatně, protože oni, kapitalisti, drží výrobní prostředky!“ – takže vše špatné pochází z kapitalismu a od kapitalistů. Pokud budou komunisti ve vládě a stane se cokoli – krachne státní kasa, vzroste nezaměstnanost na 20 %, vzroste bída a zadlužení, cokoli – tak komunisti řeknou: „ano, vidíte, to je jasný důkaz toho, jak je kapitalistický systém špatný!“ Komunistická teze je podílem na moci v demokratické společnosti nezdiskreditovatelná.