Mít tu rubriky, tak tenhle článek bude v „Sytý vám nevěří“.

Summa: Volání v mobilních sítích je tu, po přepočtu cen dle parity kupní síly, dražší než v okolních zemích. ČTÚ argumentuje jakousi opičí statistikou, která říká, že jsme na tom dobře, protože platíme 10 ojrocentů. Pravda je ztracená v překladu – vlastně „přepočtu“ a „kurzu“.

Prý se tak tři operátoři domluvili. Včetně ČTÚ. A nedosti na tom, ČTÚ chystá další moudré rozhodnutí, a podle toho, co jsem slyšel, jde o hodně peněz, které KDOSI nutně potřebuje, ale to nechme stranou. Mě zajímá způsob, jakým se na to upozorňuje.

Kdepak, nikdo nesebral relevantní a podložené argumenty, aby napadl pohádky z ČTÚ, třeba soudně. (Snad krom Kamojedova, kterému jde spíš o princip, než o nějaká gesta typu „Zlevněte!“) Ne. Držkuje se proti operátorům. Na rovinu – oni účtují ceny takové, jaké jim „projdou“ a jaké zákazníci zaplatí. Kdyby to nedělali, tak je akcionáři poženou. Pokud za tyhle ceny zákazníci kupují, tak proč zlevňovat?

Fajn, v republice je mobilů snad už víc než lidí, takže zjevně zákazníci kupujou. Asi jim tedy uspokojují potřeby, které mají větší hodnotu než peníze, co za ně zaplatí. Jste obchodník, taxikář, kdokoli, jehož čas je drahý – mobil vám umožňuje získat zakázky, rita, rychleji reagovat – tyhle benefity se dají vyjádřit v penězích – jejich hodnota bude vyšší než cena za volání »> PROFIT!

Proč mají mobily ti ostatní? Protože chtějí být v kontaktu NEUSTÁLE, chtějí komunikační zařízení s komunikační službou, chtějí třeba mluvit se svými kamarády, s rodinou… Takže je to pro ně služba pro zvýšení komfortu (nezlobte se, není to životní nezbytnost, je to komfort), a za takové služby platíme tolik, kolik nám připadá přijatelné.

Celé jádro problému kdosi (nevzpomenu si kdo) velmi trevně formuloval: Lidé si u nás zvykli brát mobilní služby jako samozřejmost, a jejich vnímání se posunulo z „komfortu“ do „základních vymožeností“. K „nároku“ je už jen krok, až to nějakého libomudruna napadne.

—

Příklad: Mám auto. Mohu ho umýt ručně s kýblem, houbou atd. za bagatelní náklady a bude mi to trvat, řekněme, hodinu. Mohu s ním dojet do automyčky, kde zaplatím 50 Kč a bude mi to trvat deset minut. Otázka je jednoduchá: Má mých ušetřených 50 minut větší hodnotu než 50 Kč? Pokud ano, službu využívám. Pokud ne, myju si sám. Pokud jedu do myčky za 50 a ušetřím tím čas v hodnotě 20 Kč, jsem idiot, co chce ukázat, že je „in“, že „na to má“ – a pak skuhrá, jak jsou ty myčky drahé.

Když</a> se takových idiotů setká víc, tak udělají emotivní „iniciativu“ a vjedou do myček a tam zůstanou stát a tu myčku na dvě hodiny zablokují, na protest proti nemravně vysokým cenám a oligopolu provozovatelů automyček.

Stejná logika je u těch mobilů. Pokud vám cena připadá vysoká, tedy že čas a náklady, co vám ušetří, jsou menší než to, co za ni zaplatíte, tak tu službu nepoužívejte. Neřvěte, že je drahá – nepoužívejte ji. Hlasujte peněženkou.

Upřímně – myslíte, že mobilní operátoři zaznamenají 35.000 vypnutých mobilů? Že to vyvolá nějakou celolidovou odezvu, která operátory k něčemu donutí? Kolik to je – půl procenta? Pche. A víte, co by se stalo, kdyby jim odešlo 35.000 zákazníků?!

Jo počkejte, vy „nemůžete“ odejít? A proč přesně? Zkusím si tipnout – někteří potřebujete mobil k práci či jste se rozhodli, že ho potřebujete k životu, takže za ty služby holt platíte, ale chcete upozornit na nemravnost. Trošku naivní, nepřesné, ale OK, budiž.

Pro zbytek jsou mobilní služby opravdu drahé. Použiju překlad: Jsou dražší než úspory, které přinášejí. Zde vidím dvě možná vysvětlení: Čas těchto lidí má minimální cenu, takže jim mobil neušetří skoro nic, a ekonomicky se jim nevyplatí. Mají ho jen pro pocit, že patří mezi ty, co si ho mohou dovolit. Druhá možnost je, že si tito lidé uzavřeli nesmyslné předražené smlouvy s „výhodnými“ balíčky a platí za služby, které nevyužijí.

Koupili jste si skvěle výhodné mobilní telefony za skvělé a výhodné ceny, jen s dvouletým závazkem, a po půl roce vám došlo, že ten telefon už stojí i bez smlouvy míň, než jste zaplatili, že na trhu je nový typ (který taky nutně potřebujete chcete) a vy máte ještě rok a půl smlouvy se službama, co byste získali levněji? Jo, tak to chodí. Skvělý iPhone o dva tisíce levněji nakonec přeplatíte o deset tisíc. A to je kšeft, který se vyplatí – to je totiž kšeft s blbejma! Operátoři to dělají – a co? Nelze chtít po státu, aby občana zajistil proti následkům jeho blbosti. A už vůbec to nelze chtít po soukromé firmě.

Ale ono to tak dobře zní, co? „Iniciativa…“ Boj za nápravu světa, co nic nestojí, nikoho nebolí, nevyžaduje oběti, stačí vlastně jen kliknout na „přidat do skupiny“ – když to nedopadne, tak se nic neděje, když se ale náhodou potom něco stane, tak řekneme, že „potom je proto“ a připíšeme si zásluhu!

Takže – nezlobte se na mne, ale: Pokud máte něco, co je pro vás drahé, tak se toho zbavte. Když vám připadá, že to musíte nezbytně mít (abyste třeba nebyli za socku), tak holt plaťte. Chcete-li bojovat proti nemravnému chování, tak bojujte proti jeho příčině, ne proti jeho projevům. A když bojujete, mějte po ruce víc než komické „vypínání mobilů“. Jestli jste četli, že někde na Západě někdo bojkotem donutil někoho k něčemu, tak nezapomeňte na rozdíl: Na Západě jsou úřady mnohem citlivější na veřejné mínění. V zemi, kde většině národa nevadí nahnilá zelenina, hlavně že je levná, nemají podobné „negativní PR akce“ valný smysl.

(Smíchy jsem se potrhal nad některými teoriemi zastánců, zejména pak nad paralelou vypnutí mobilů a Listopadu 89 – sorry, jak chcete, aby váš názor bral někdo vážně, když se takhle deklasujete na úroveň patetických naivů? Plus řeči o tom, že je mobil „nezbytný pro život“ – jak to tedy dělali naši rodiče, že mobil neměli, a přesto přežili?)