Listuju teď archivem svého zápisníku a dostal jsem se do doby, kdy jsem ještě programoval. Ano, to bylo předtím, než jsem šel dělat na Zdroják.
Tuhle mi povídala jedna paní: To je škoda, že už nechceš programovat, měla bych pro tebe spoustu práce.
Týž den jsem seděl s Davidem Grudlem a bavili jsme se o tom, jaká je obrovská poptávka po programátorech.
Až jsem na chvíli podlehl takovému tomu omamnému pocitu, že bych se vlastně mohl trochu jako zapřít, přemoci, a za dostatečně velký obnos zase programovat. Ne, rozhodně bych se nehrbil nad klávesnicí a datloval kód se sluchátkama na uších v kanceláři plné programátorů, to pro mne není. Jednak to dělat nechci, a druhak na bušení kódu jsou jiní, mladší, vhodnější… S mými zkušenostmi a lety to fakt není pozice pro mne. Tam bych nebyl k užitku a velmi brzo bych odešel. Tohle mě nebaví.
Stejně jako psát padesátý šestý CRUD nad nějakým ORMem. Jako psát sto osmnáctou validaci formuláře.
Když už, tak někde na seniorní / architektonické pozici.
Jak si čtu ty svoje zápisky, tak si to uvědomuju víc a víc.
Mnohem spokojenější jsem jako pisálek. Nedovedu to přesně vysvětlit, ale psaní mě baví víc než programování a kódování webů.
Ale do toho furt: Programátor… Místo programátora… 5000 za den… chceme jen, abyste psal PHP, mohl byste?
Jako kámo, spíš fakt ne. Když to bude fakt hodně zajímavé, tak vám ten tým a vývoj povedu, ale kódovat to nebudu.
Možná to je škoda, možná bych měl pragmaticky rozhodnout, že vyjdu poptávce vstříc… Jenže já jsem v letech, kdy nechci vycházet vstříc poptávce a zapřít se a překonat odpor. Chci, aby mě práce bavila, aby měla vnitřní náboj a smysl. Nechci dělat někde za spoustu peněz něco, co mě nenaplňuje.
(Mimochodem, našel jsem článek Kdybych měl zase psát webové aplikace…, a docela jsem se před těmi čtyřmi lety trefil.)