Rikiho článek Ako korporácie lákajú zamestnancov (a prečo im to nejde) vzbudil menší vlnu diskusí. Jedni tvrdí, že přesně tak to je, druzí se smějí tomu, co čtou mezi řádky. Já bych k tomu, s dovolením, něco podotknul a zkusil takový inzerát naformulovat.

Co si budeme říkat – pročítat rubriku „Nabízíme práci“ je většinou tristní čtení. Ne každý má koule jako Taxi Kyjov, jehož majitel byl v náborovém inzerátu až brutálně upřímný. Jinak to jsou samé dynamické mladé kolektivy s benefitama. Tady souhlasím s Rikim: nakašlat na mladé dynamické! Já mám priority někde jinde – ale mně je taky čtyřicet, že. Schválně, kde?

Zaprvé: Mobilní telefon není benefit, to je pracovní nástroj. Notebook je pro většinu pracovních pozic přítěž, ne benefit, ale pokud ten člověk bude courat po poradách, tak je to zase pracovní nástroj, ne benefit. Copak by stavební firma napsala „benefity – lopata, krumpáč, možnost jezdit bagrem“?

„Neformální atmosféra“? Mno. Každý z nás si pod tím představuje něco jiného. Někdo to, že v pátek nemusí v saku, někdo to, že se v práci zasměje, někdo zase „tykačku každej s každým“ a další i to, že bude chodit naboso, v kraťasech na gumičku a v batikovaným tričku. Mně je jedno, jestli si s nadřízeným tykám nebo vykám, s kolegama si rád potykám, a pokud má firma pravidlo „tykají si všichni“, nevadí mi to – stejně jako mi nevadí to, že někomu vykám a někdo vyká mně.

„Mladý a dynamický kolektiv“ je fajn věc, pokud opravdu je. Většinou není. Většinou do takového kolektivu přijdete a zjistíte, že tam všichni chodí každý čtvrtek na pingpong a v pracovní době se baví jen o nějakých společných známých z vodácké party. To, co já opravdu ocením, je kvalitní kolektiv. Lidé chytří, příčetní a fajn. Ne, kecám, to není „ocením“, to je „must have“, přes to vlak nejede! Sorry, ale mládí není žádná kvalita sama o sobě.

„Sídlo firmy“ je důležité. Nechci jít od tramvaje temným parkem, pak tunelem a po sešlapaných schodech do vlhkého suterénu, byť by tam měli „fotbálek v relaxu“. Rád pracuju v místech, která na mne působí dobře.

„Možnost osobního růstu“ většinou znamená to, že časem dostanete víc práce a větší zodpovědnost, aniž by to kdokoli adekvátně pokryl většíma pravomocema a vyšším platem (zdravím Standu). Takže prázdná fráze.

A teď co je pro mne NAPROSTO NEZBYTNÉ:

  • Lidi. Musí být lidští, normální, inteligentní a musí mít svou práci rádi. Nic mě nedeprimuje víc než dělat někde, kde jsou vaši kolegové znechuceni z práce, kterou dělají.
  • Smysl. Musím vědět, že ta práce k něčemu je, že má nějaký výsledek, někam směřuje, někomu pomůže… A musím vědět, jaká je role mojí práce v celku.
  • Náplň práce musí být pestrá. Sedět u stolu a každý den dělat totéž, to je pro mne nepřijatelné.
  • Rozumná pracovní doba. Neříkám přesně jaká, ale měla by být rozumná a v rozumné míře flexibilní. To znamená že šéf nestojí v osm u píchaček a že si nemusíte návštěvu doktora dva dny dopředu vyběhávat přes tři razítka. Což je vždy věc vzájemné dohody, a já jako svou samozřejmou součást dohody beru to, že dám předem vědět, že budu pryč, že neodejdu, když práce hoří, že zůstanu v práci přesčas, když je potřeba něco dodělat… Zkrátka „oboustranně si vyhovět“.

Práce na dálku je fajn, když potřebuju třeba zůstat doma se psem, zatímco žena jede na služební cestu, tak to rozhodně ocením. Stejně tak ocením, když není problém se při nachlazení domluvit, že zůstanu dva dny doma na „homeoffice“, budu na telefonu, kdyby něco, a nebudu chrchlat na kolegy.

Čajovna, masáže, firemní sauna atd. je mi úplně egál. Kartičky mi nevadí. Vlastní hardware? No, když se vám s ním chce tahat… Já spíš ocením možnost rozumné dohody nad softwarem a právy. Teambuilding může být zlo, ale někdy to je docela fajn příležitost, jak pokecat s kolegama. Pokud tam nikdo neotravuje s přenášením kelímků a je to pojaté třeba jako „dva dny někde v hotelu, sportovní aktivity dobrovolné“, tak proč ne?

Velké plus, které připomněl Tomáš Hečko na Facebooku, je možnost pracovat se zajímavými lidmi z oboru.

Na něco jsem zapomněl? Snad ne.

Peníze? Ne, na ty jsem nezapomněl. Plat je jasná součást práce. Pracuju proto, abych dostal mzdu, nebudeme si nic nalhávat. To, jakou mzdu požaduju, závisí na výše uvedeném – tedy co budu dělat, s kým a jak. Jsou práce, co bych rád dělal, ale s lidmi, kteří tam pracují, bych nedělal ani za zlaté prase. Na druhou stranu jsem ochoten lehce slevit, když mi to zaměstnavatel vynahradí někde jinde. (Dovolenou? Iluzorní… lidé na pozicích, kde dělám já, mají problém s tím si ji vůbec vybrat.)

No a teď zkusím takový jeden neoficiální inzerát napsat…

Hledáme kodéry a vývojáře

Do nově vznikajícího týmu hledám HTML kodéry a vývojáře. Tým bude úzce spolupracovat s redakcí iHNed a dalších internetových magazínů, které vydává Economia. Úkolem týmu bude zajišťovat běžnou denní agendu, tj. připravovat redakční speciály apod., ale taky třeba vytvářet úplně nové webové nástroje, vizualizace, interaktivní aplikace atd. Když přijdeme na nějakou novou skvělou technologii, která by se dala v novinách použít, tak si s ní můžeme dosytosti pohrát (co třeba online přenosy pomocí WebRTC?) Budeme spolupracovat s týmem datových žurnalistů (jo, to jsou tihleti – parta skvělých bláznů, co se vrtají v datech), s lidma z redakce (v naprosté většině pohodoví jedinci s lehce cynickým smyslem pro humor), s vizuálním oddělením…

Do týmu potřebujeme pár lidí, kteří umí HTML / CSS / JS. Znalosti dalších technologií (PHP, Python, Node.js, CoffeeScript, Less, Git, …) jsou příjemným bonusem, ale nejsou nezbytné – máme tam místo i pro juniora, kterého zaučíme, naučíme, dáme potřebnou praxi… Důležité je, aby to byli normální lidé. Lidi, kteří se bojí promluvit s kolegou nebo říct, že je problém, jsou pro nás nepoužitelní. Stejně jako vývojáři, kteří považují uživatele za obtížný hmyz. Prostě – normální geek.

Co můžeme případným zájemcům nabídnout? V první řadě všechno to, co jsem psal výš jako „NAPROSTO NEZBYTNÉ“. Jako benefit, který ocení vývojáři, dodám, že není problém ani se školením, ani s technologiema, nikdo vám neřekne, že tablet na otestování aplikace nedostanete (zatímco ředitel ho má), a nebudete muset ani chodit na porady (to za vás odsedím já).

—

Myslím to naprosto vážně. Jestli vás taková nabídka zaujala a chtěli byste to zkusit, tak mi napište. Já na tuhle práci kývnul, protože věřím, že má smysl, že je dostatečně pestrá a že si ji užijeme…