Napsal mi finanční úřad…

… edice leden 2014.

Loni v březnu po mně chtěla banka daňové přiznání za posledních iks let. Dodejte v listinné podobě s razítkem fin.úř., aby bylo jasné, že jste ho fakt odevzdal. „Spíš ne,“ odpověděl jsem, „protože svoje daňové přiznání posílám od počátku datovou schránkou, a ta jaksi žádné papíry s razítkem negeneruje!“ Ale banka je moderní organizace, tu jen tak něco nezastraší, takže papír, papír, s razítkem, nemáš, vygeneruj! Takže jsem vygeneroval papír z těch PDF a žena vyrazila v Budějcích na úřad pro razítko.

Pak mi, celá vynervovaná, volala, že prý přiznání za roky 2009 a 2011 dobrý, ale za rok 2010 že na finančáku nemají! Takže to berou jako opožděné podání, ale že mi paní ještě zavolá.

Paní zavolala, já jí vysvětlil, že jsem podal přiznání datovou schránkou (jako ostatně pokaždé, i když to poprvé skřípalo), ona pravila, že tedy aha, takže to možná u nich někdo, že to ještě prověří. Pro jistotu jsem napsal zprávu na vnitro, které systém datových schránek spravuje, aby mi vytáhli doručenku pro zprávu poslanou z mojí schránky v březnu 2011 na adresu finančáku. Za měsíc přišlo potvrzení – vida, měl jsem pravdu, daňové přiznání bylo doručeno, jupí. Pouštím z hlavy, paní to jistě prověřila.

Říjen loňského roku: volá mi vynervovaná žena, že ve schránce je výzva k vyzvednutí zásilky do vlastních rukou, odesilatel: Finanční úřad České Budějovice! Co s tím má dělat?! No – nic! Finanční úřad mi nemá co posílat dopisy do vlastních rukou, když mám datovou schránku. Navíc, jak známo, pokud občan má prokazatelně datovou schránku (a to mám, když z ní od roku 2010 posílám státu i finančáku veškerou komunikaci) a úřad mu přesto pošle nějaký líbesbríf poštou, tak byť by byla stokrát fikce doručení, udělali to špatně. Tralala. §17 odst. 1 zákona 300/2008 Sb.

Ale přesto jsem zvedl telefon a zavolal té paní z finančáku, že se zeptám, co po mně chce. Připomněl jsem se tím, že „jsme spolu řešili to přiznání datovou schránkou“, a paní se pamatovala! Bodejť by ne – to psaní totiž byla vyměřená pokuta za pozdní odevzdání DP! Povídám: „Ale jaképak copak, já jsem si zjišťoval, jestli bylo správně doručeno, a to opravdu bylo, tak jaká pokuta?“ – „Aha. A nemáte náhodou to potvrzení?“ No tak to jsem už náhodou neměl, bohužel, protože z datových schránek zprávy po čase mizí. Takže jsme se dohodli, že si ho vyžádám znovu, paní ho přepošlu a ona tu pokutu zruší.

Tady je na místě druhé intermezzo: Pokud si správní orgán, v tomto případě finančák, může nějakou informaci ověřit sám (tj. třeba ověřit si, že mu v březnu 2011 nějaký Malý poslal datovou schránkou zprávu), tak si tu informaci musí ověřit sám, nikoli tím zatěžovat občana. §6 odst. 2 Správního řádu.

O měsíc později přišlo znovu potvrzení od vnitra, tentokrát jsem si ho zazálohoval a poslal jsem ho paní na finančák datovou schránkou i mailem. Za dvě hodiny mi volá: že se omlouvá, že podle toho identifikátoru dohledali tu zprávu, a že ji ta paní, co se o datové schránky stará, omylem vytiskla a založila do složky nějaké úplně jiné firmy. Ovšem že se přiznání našlo, jupí, a tak že tedy ruší pokutu. Já děkuju a ještě se ujišťuju, že tedy finanční úřad žádné pohledávky nemá, jsme si kvit… prý ano, ano, hned to ruším.

A tak to dobře dopadlo. Nebo ne?

Devátého ledna 2014 volá skryté číslo. Zvednu to, zavrčím „CO JE?“ (standardní úvod pro ty co volají ze skrytých čísel), a tam se ozve paní z vymáhacího oddělení finančního úřadu! Že mě chce upozornit, že tam mám nezaplacenou pokutu ve výši 619 Kč za opožděné podání DP, a jak to tedy vyřešíme?! Bouchly mi saze a povídám: „Tak zaprvé, nezaplatím vám nic! Zadruhé…“ – a stručně jsem jí vysvětlil to, co jsem tu napsal v předchozích odstavcích, a dodal, že si to má ověřit u paní… paní… ééé, její jméno mi vypadlo! Ale to že si prý zjistí. (Jen dodám, že takhle zapsaná komunikace sice zní dramaticky, ale byl jsem klidný, nekřičel jsem, spíš jsem byl rozverný, a paní na druhé straně drátu byla taky příjemná, ochotná, vstřícná… Prostě nějaká chyba, a zjistíme co a kde…)

Druhý den ráno volala, že si to všechno u paní ověřila, že je to tak, jak jsem říkal, a že se tedy omlouvá za celý finanční úřad, neboť došlo k nedopatření. A to nedopatření že tedy narovnáme tím, že u té pokuty, kterou mi vyměřili, změní její výši na 0 Kč, takže nebudu muset platit nic. Jestli je to takhle tedy OK.

„No, moc se mi to nelíbí. Pokuta je trest, a já bych měl být trestán za chybu, která se stala plně na straně úřadu?! I když zaplatím 0 Kč, tak to bude pořád pokuta, a když někdo za pár let bude koukat, tak uvidí, že mi FÚ vyměřil pokutu, ale už se nebude pídit po tom, že to bylo jen a výhradně vaší chybou! Já chci, abyste tu pokutu zrušili!“ Na to se paní vymáhací zasmušila, že to není tak jednoduché, že FÚ nemůže rušit už uložené pokuty (což je pravda, nějaká novela zákona jim to ztížila), ale že se pobaví s právníkem a dá mi vědět.

Odpoledne volala znovu a říkala: „Mluvila jsem s právníkem, a šlo by to takhle: Vy jste posílal to potvrzení loni v listopadu, tak k tomu teď prosím pošlete doplnění, které bude takto… pište si… Doplnění k podání číslo toato ze dne tohoatoho… odvolávám se proti výměru za opožděné tvrzení daně, číslo jednací to a to, a požaduju jeho zrušení!“ Číslo mi musela nadiktovat, protože jsem ten výměr nikdy v ruce neměl – nezapomeňte, že mi ho poslali normální poštou a pak už jsme se nedostali k tomu, aby mi ho přeposlali, protože „se přeci zruší“.

K tomu mi i vysvětlila právní kličky, proč to udělat takhle, totiž že oni nemůžou sami od sebe zrušit výměr, pouze na základě mojí žádosti. A opravdu, za několik dní přišlo rozhodnutí:

Odvolání se v plném rozsahu vyhovuje, platební výměr na pokutu se ruší (…) Na základě skutečností uvedené odvolatelem správce daně ověřil, že přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 bylo skutečně doručeno již dne 11.3.2011, přičemž jeho doručení bylo z důvodu velkého množství v tento den doručených písemností přehlédnuto a založeno společně s jiným daňovým přiznáním do spisu jiného subjektu. Napadené rozhodnutí tak nemělo být vůbec vydáno, neboť zákonem stanovená povinnost pro podání řádného daňového tvrzení byla splněna včas a řádně.

A tím to prý už opravdu a definitivně skončilo. Ale pro jistotu mi paní z vymáhacího dala na sebe telefon, že kdyby cokoli, tak jí mám okamžitě volat.

Když to shrnu: Finančák zašantročil moje přiznání. Kdybych nepotřeboval ověřenou kopii, tak bůhví kdy by si toho všimli. Požadovali po mně potvrzení, které si mohli, a tudíž měli, sehnat sami. Ujistili mě, že pokuta nebude, a přesto byla. Posílali mi to normální poštou, ne datovou schránkou. Když se ukázalo, že pochybili oni, tak navrhli pokutu ve výši 0 Kč. Upřímně: kdybych byl o trošku míň asertivní, tak jim v nějakém bodě toho procesu „vyhovím, abych měl klid“.

Pozitivní na celé věci je, že všichni, s nimiž jsem jednal, byli velmi slušní, vstřícní, opravdu se snažili pomoct, nikdo mě nebuzeroval, nikdo nebyl nepříjemný, uznali svou chybu, omluvili se, takže i přesto, že situace byla papírově jednoznačná („úřad udělal chybu a neoprávněně buzeruje občana“), nezanechalo to ve mně nějaké výrazně nepříjemné pocity. Ano, udělali na začátku chybu, pak se holt důsledně drželi pravidel, ale na námitky reagovali adekvátně a „dalo se s nimi mluvit“. Takže za „public relations“, coby člověk, který taky chybuje, vlastně můžu pochválit; v porovnání s chováním úředníků před deseti, patnácti lety je vidět obrovský, opravdu obrovský rozdíl…