Od anarchie takovejhle krůček!
Včera ráno jsem zasedl k PC a sesynchronizoval GIT, že budu pokračovat v práci. Ještě jsem odpověděl na dva maily, a pak se najednou zaseklo načítání nových stránek…
… a taky mailů…
… a ani PING nevracel nic zajímavého.
Aha, nevadí – restartoval jsem router a … furt nic. Zkusil jsem se z notebooku připojit – furt nic. Aha, routerem to nebude, je to někde venku. Což v zásadě nevadí, protože mám mobilní – é, vlastně nemám nic mobilního! Zapomněl jsem, že přecházím z předchozího tarifu na neveřejný tarif, a je tam potřeba udělat mezikrok přes Twist. A já jsem teď právě v tom mezikroku. Na Twistu data nemám, ale můžu si je zapnout… v internetové samoobsluze! Nebo na infolince, jejíž číslo najdu na internetu!
Našel jsem smlouvu s T-Systems, tam byl telefon na zákaznickou linku (úmyslně tam nenapsali hotline), na kterou jsem se bez problémů dovolal, stisknul jsem 5 pro hlášení poruch a dozvěděl se, že „jsou mi k dispozici ve všední dny od osmi do 18 hodin, ale pokud opravdu chci nahlásit poruchu, tak tam mají záznamník“.
OMFG! WTF? DPRDL! Cože? V roce 2014 nemá poskytovatel vysokorychlostního internetu možnost nahlásit poruchu o víkendu?
Pustil jsem si na PC „ping 8.8.8.8 -t“ a šel si číst.
Když jsem přečetl první knížku, bylo poledne a na PC furt běželo „cílová síť nedostupná“.
Fajn, co v takové situaci dělat? Relaxovat! Jenže nemůžete relaxovat, když jste nasraní, že nefunguje internet. Relaxovat můžu ve chvíli, kdy internet funguje a já se rozhodnu, že vypnu PC a budu relaxovat. To jsem v klidu, protože vím, že kdybych náhodou potřeboval, tak internet funguje.
Naštěstí mám spoustu práce offline…
Dočetl jsem dvě knížky o zločinu. Na Kindlu.
Zkusil jsem připojit PS/2 myš k Atari ST (mám k tomu nějaký takovýhle adaptér), což docela fungovalo, jen mi nedošlo, že bez nějakého SW na disketě s tím nenadělám nic.
Zkusil jsem si v Eagle navrhnout plošňáky k několika zapojením, co bych tu rád realizoval, totiž jednoduchý terminál (pro retrostroje), postavený pomocí starého 15″ LCD a PS/2 klávesnice, mikropočítač s 68k a mikropočítač s nejúžasnějším osmibitovým procesorem 6809 (přesněji s jeho lehce vylepšenou variantou HD6309P).
Chvilku jsem si připravoval základ pro emulátor 6809 v JavaScriptu, porochnil se přitom v LiveScriptu…
Přečetl jsem si pořádně manuál ke Sharp PC.
Připravil jsem si další dva díly svého kurzu programování osmibitů v assembleru. Už jsem se dostal za procesor 6502, teď probíráme základy práce s „reálným“ hardware. Samozřejmě že emulátor, ale kdyby na to přišlo, postavit si ho můžete – autor Grant Searle mi dal souhlas s použitím jeho konstrukcí na mých stránkách, takže vesele používám jeho SBC6502. Teď jsme doprobrali výpis znaků na terminál, dokonce hned v několika různých variantách, v dalších dílech bude čtení klávesnice, dekódování, pár převodních rutin, no a skončím to jednoduchým monitorem. A pak, pak se asi vrhnu na tu Z80…
No a bylo šest hodin, internet furt nefungoval, já měl tohle všechno za sebou, navíc jsem viděl asi čtyři díly Mythbusters, a pobavil mě kolega Štěpán, který volal a chtěl něco poradit s IHNEDem. Chudák. Poradil jsem mu, ale taky jsem mu třikrát zopakoval, že mi nefunguje internet a popsal celou anabázi.
V půl sedmé jsem měl připravený scénář pro variantu „Odpojili mě!“, včetně toho, jak v pondělí v osm ráno křičím do telefonu: „Cože? Tak podívejte se, já tam k vám jedu, za 30 minut jsem tam, a doufám, že si do té doby najdete setsakra dobrý argument, protože vás tam utluču podepsanou smlouvou a potvrzením o zaplacení!“
V sedm jsem si šel lehnout, kouknul jsem na dalších pět dílů Mythbusters a spal.
Ráno se probudím, a na telefonu vidím, že mi v noci telefon stáhnul 26 nových mailů! Jupí, internet funguje! A záhy jsem zjistil, že T-Systems měli výpadek na celých Stodůlkách, dokonce i David Grudl, co bydlí nedaleko, popisuje svou trýznivou zkušenost. Prý nescházelo moc, a šel si povídat se sousedy! Po pravdě řečeno, variantu „zazvonit u sousedů a zeptat se, jestli jim taky nejde“ jsem zvažoval, ale pak jsem si uvědomil, že bych se musel oblíkat, a že by mi ani kladná, ani záporná odpověď nijak nepomohly, tak jsem buddhisticky zůstal sedět doma v trenýrkách.
Jako cvičení dobré, ale přesto bych byl příště radši, kdyby to bylo dobrovolné… (A nejradši bych byl, kdyby si T-Systems laskavě zřídili hotline na víkendové výpadky!)