Když jsem před třemi a půl lety(!) psal sloupek pro Digiweb o novele loterijního zákona, považoval jsem jeho internetovou pasáž za absurditu největší. Posuďte sami: Stát „bojuje proti hazardu“ (kristova noho!) jeho důraznou regulací (budiž). Proti regulaci a vymezení mantinelů nic nemám – dokonce ani moc nezastírají, že jim nejde o blaho občanstva, ale o to, že z některého hazardu, jmenovitě online kasín a spol., jim nekape do státní kasy. On totiž stát vždy když říká, že mu „jde o blaho občanů a veřejné zdraví“, tak to znamená, že to nezdravé nebude zakázáno, ale zdaněno. Inu, budiž.
Problém je, že internet je globální vesnice, kde je česká legislativa platná jen pro jeden kotec v králíkárně na dvorku staré Houžvičkové, a místní králíci mohou hrát online kdekoli jinde, kam už pravomoce místní věrchušky nesahají. Což věrchušce nevadí: „Rozmohlo se nám v republice kradení aut? Inu, uložíme zákonem povinnost výrobcům, aby auta líp zabezpečili!“ Stejnou logikou proto uložili v návrhu povinnost poskytovatelům a hostingům „zajistit nemožnost připojení uživatelů ke stránkám, kde se provozují online hry o peníze“ a rovnou i „ke stránkám podporujícím jiné zakázané služby a činnosti včetně reklamy na takové služby a činnosti.“ A to končí legranda, holenkové.
Tehdy to nějak nedopadlo, ovšem volání divočiny nepřehlušíš, takže to budeme tak dlouho zkoušet, až to projde. V letošní novele je tato úprava zákona 480/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kde se za §2 vsune ještě §2a, který bude znít: „Provozovatelé elektronických prostředků jsou povinni zajišťovat nemožnost připojení uživatelů ke stránkám elektronických prostředků nabízejícím či umožňujícím účast na loteriích či jiných podobných hrách provozovatelů, kteří k tomu nemají povolení vydané podle zvláštního právního předpisu, obsahujícím reklamu na takové služby či činnosti, nebo takové činnosti propagujícím či podporujícím.”
Což je pro oko výrazné změkčení předchozí dikce, ale bohužel – jen pro oko. Ve skutečnosti není problém v tom, jestli „nemožnost připojení ke stránkám podporujícím jiné zakázané služby“ nebo „nemožnost připojení ke stránkám obsahujícím reklamu na loteriích, které jsou provozovány bez svolení“. Průser, kolegáčkové, je v té „povinnosti zajistit nemožnost připojení“. Tahle povinnost je dokonale absurdní a pokud by byla vyžadována do důsledků, tak paralyzuje českou internetovou „přenosovou soustavu“, protože si nejsem zcela přesně jist tím, jak přesně dokáží obří poskytovatelé v těch objemech dat rozlišit, co jsou „stránky obsahující reklamu blablabla…“
Takže vznikl opět paskvil, který bude mít dva možné efekty: Buď nějaký extra výbor vydá seznam blokovaných webů (samozřejmě tajný a neuplatitelný výbor, jak jinak), nebo se z toho stane další nevymáhané nařízení, které se vytáhne ve chvíli, kdy bude potřeba zlikvidovat nepohodlného: „… ale my tu máme důkazy, že jste v lednu 2012 nezajistil nemožnost připojení k blogu, kde byl odkaz na online casino, takže…“
Nakonec to zruší Ústavní soud jako protiústavní, Rychetský si už brousí pero…
PS: Ano, tu petici na internetu jsem viděl, ale upřímně řečeno: petici, v jejímž petičním výboru je Roman Kučera, nepodepíšu a ani k podpisu nedoporučím – _pokud tedy nechcete, aby se za pár týdnů vašimi podpisy oháněla nějaká „občanská aktivita“ a tvrdila, že má od vás mandát jednat a požadovat nějaké změny… Na další důvody, proč se nad celou peticí a nad tím, komu se podepisuju, zamyslet, upozornil Filip Rožánek.
_