Obvykle se dějí věci obvyklé; věci neobvyklé dějí se toliko v neobvyklých chvílích.
Někde jsem zaslechl cosi o syndromu „přesvědčení, že doba, v níž žijeme, je něčím významná“. Jen si nepamatuju, jestli to bylo v psychologii mezi bludy a obsesemi, nebo v sociologii. Tedy jestli to popisovalo obecný rys lidské povahy (věříme, že prožíváme něco výjimečného), nebo jestli šlo o patologii.
Naše doba je obvyklá, lidem se tedy budou dít obvyklé věci. A dějí se jim.
Ve všech oborech existují pravdy, „pravdy“ a mýty. Ve všech oborech existují „základy řemesla“, tedy věci, bez nichž nelze stavět cokoli víc. Nelze psát básně, když neznáte rým. Nelze experimentovat s formou a s gramatikou, když neznáte základy. nelze být výjimečným malířem a experimentátorem, když neznáte základy malby a neumíte „řemeslo“. Picasso mohl experimentovat, protože znal dobře řemeslo, z něhož vycházel. Einstein mohl vytvořit výjimečný nový pohled na svět, protože znal velmi dobře ten starý (mimochodem víte, že z matematiky nepropadal, jak se traduje?)
Běžné je vyvracení „pravd“ a mýtů. To je vedlejší efekt pokroku. Stává se – výjimečně – i to, že základy řemesla bývají zpochybněny a otočeny vzhůru nohama, ale je to opravdu velmi neobvyklé. Většina změn, co se nám zdají jako významné, je na tom stejně jako ta víra ve „výjimečnost doby“. Hezky to je vidět na Vyšehradě, kde naši předci, plni „víry ve výjimečnost doby“, pohřbili tehdejší významné osobnosti. Kolik z nich bylo opravdu výjimečných natolik, abychom je dodnes běžně znali?
Věřím v pokrok a rád se jej účastním. Je pro mne dobrodružství prozkoumávat nové světy a nové možnosti, ale snažím se nepodléhat víře, že nový postup, co se teď někomu povedl, redefinuje hned „základy řemesla“.
Zkrátka nevěřím, že když se někomu zdaří něco neobvyklého, něco, co zdánlivě odporuje „základům řemesla“, že to hned přináší nutnou změnu těchto základů. To, že pro určité extrémy platí mechanika popsaná teorií relativity neznamená, že pro rychlost auta nemůžeme použít známé v = s / t. Auta totiž obvykle nedosahují relativistických rychlostí.
Protože neobvyklé věci se dějí pouze neobvykle.
(Psáno na okraj k diskusi o změně pohledu na… no, to je jedno, ono to je vlastně k jakékoli diskusi, kde zazní argumenty o tom, že „na západě“ znají hydroponii, a kdo nepochopí, že orání, vláčení a hnojení je out, toho nová doba semele…)