Já to musím asi trošku upřesnit, už se vás na to ptá moc.

Typický „staromediální“ příklad „novomediálních“ manýrů je Reflex. Nový Reflex, Šafrův. Otevřete si ho a čtete, a za chvilku máte takový vtíravý pocit, že je něco špatně. Pak se soustředíte, a najednou si toho všimnete.

Vy totiž dostáváte zprávy o tom, co se děje, a někdo si dává tu práci, aby vám je asocioval s žádoucími emocemi – aby se vám zkrátka popsané líbilo nebo nelíbilo. Z druhé strany vzato je taky možné, že není třeba hledat zlý úmysl tam, kde lze najít hloupost, takže si třeba jen někdo nedá tu práci, aby se oprostil od toho, co si myslí o událostech on.

Jak? No stejně, jak pravil klasický bonmot: „Jejich jsou špióni, naši rozvědčíci„. „Severoatlantický pakt vs. Varšavská smlouva„. „Osvobozenecká armáda vs. Banditi„. Množství slov, co nemají neutrální emoční náboj, je podezřele vysoké – a navíc jsou všudypřítomná. Máte práci navíc s tím, abyste si je přeložili do „neutrálštiny“ a teprve pak se zamysleli, jaký k tomu zaujmete postoj. Navíc na to spousta lidí rezignuje – je to mnoho práce, a přijmout zprávu spolu s postojem je mnohem snazší. No a nakonec to ani nevnímáme…

Chcete ukázku? Tak jo: všimli jste si ve druhém odstavci manipulace? Asi jo, trčela ven – slovo „manýry“ rozhodně není neutrální, na místě by byly třeba „postupy“. Použil jsem „manýry“, které jsou pejorativně zabarvené; kdybych to napsal do zprávy, která má informovat, stala by se z informace indoktrinace.

Nemohu souhlasit s Honzou, který říká: „Chtít zprávy bez komentářů jako ideál objektivity je důsledek naivní iluze, že zpráva bez komentářů není také jen subjektivní interpretace.“ Je to, Honzo promiň, diskusní faul (viz zde, bod Falešné dilema), kdy dokazujeme, že tohle vlastně není žádná zima, protože je pořád tepleji než je absolutní nula. Nikdy nedosáhneme absolutní nuly, ale to není důvod, proč by jakákoli teplota měla být nazývána „teplem“. 

Na škále subjektivní – objektivní existuje nekonečně mnoho pozic, a není pravda, že vše, co není naprosto objektivní, je (stejně) subjektivní. To je stejný nesmysl jako říct, že „nemá smysl dělat něco pro svoje zdraví, protože nakonec stejně umřeme„. K objektivitě se noviny více nebo méně blíží. A blíží se k ní právě tím, že oddělují zprávy od komentářů, informace od názorů, tím že volí neutrální slova a tím, že říkají jasně co je co a hrají otevřenou hru: „Tohle se stalo. Tohle si o tom myslíme. Názor si udělejte sami.“

Jakákoli jiná hra je rovna Čapkovu nepříteli, který zákeřně sestřelil naše letadlo, co pokojně bombardovalo jejich město.

A když už jsem nakousnul ten Reflex: Petr Bílek se stal šéfredaktorem Literárních novin. Číst Literárky je teď příjemná věc, a naprosto nejvíc mě potěšil Dossier. Má v podtitulu „Informace, fakta, analýzy“, a četl jsem ho jako u vytržení. Všem, s nimiž jsem o téhle věci diskutoval, ho vřele doporučuju, a protože ho mám omylem dvakrát, tak případnému vybranému zájemci jeden výtisk věnuju. Hlašte se v komentářích.