Přiznám se, že slovo „prokrastinace“ mi připadá jako nové pojmenování pro starou záležitost, protože to staré pojmenování začalo být spojované s negativními emocemi. Něco jako Cikán -> Rom a Lůza -> Nepřizpůsobiví. Trochu mi to připomíná starý vtip, kde přijde žena za doktorem s problémem – je neuspokojená v sexuální oblasti.
Doktor poslouchá a pak se ptá: „Takže tedy s manželem provozujete styk každý den, a stále byste…?“
– „Ano“
– „Aha. A nezkoušela jste – já vím, je to neetické, ale jen se ptám – třeba milence?“
– „Ale já mám milence! s ním mám sex taky každý den!“
– „A stále neukojená? Myslíte, že by vás dva milenci už dokázali ukojit?“
– „Pane doktore, mám tři milence, ale stále nejsem sexuálně uspokojená!“
Doktor pokýve hlavou a do zprávy napíše: Diagnóza: Nymfomanie.
Žena přijde domů. Manžel sedí u stolu, žena před něj položí zprávu a zaječí: Vidíš! Žádná kurva – nemocná jsem!
—
Ona ta „prokrastinace“ zní taky skoro jako lékařské označení nemoci. Ale stejně jako se u paní-nymfomanky její nemoc projevovala, jako by byla kurva, tak se u postižených prokrastinací jejich choroba zvenčí projevuje, jako by byli prachobyčejní lenoši…