Občas mě přepadnou prudké záchvaty radosti z práce, které někdy vedou až ke stavům křečovitého vítězoslavného tanečku.
Třeba před pár dny – začalo to nenápadným tweetem:
adent: Právě jsem si předplatil Respekt (@RESPEKT_CZ) Víte proč? Protože https://t.co/DKCFtRQT #kindle (Jakou výmluvu mají ostatní vydavatelství?)
Tralala, potěšilo mě, že nemusím Respekt kupovat na nádraží v trafice, ale budu ho mít v Kindle. Pak přišla odpověď:
RESPEKT_CZ: @adent Kruh se uzavřel. Na počátku Respekt #kindle projektu stál váš návod na @zdrojak Díky za prvotní inspiraci a ať se líbí.
To potěší dvojnásob. Obzvlášť, když si pamatuju, že zmíněný článek byl vlastně na počátku furiantskou sázkou: Udělám verzi blogu pro Kindle za jedno odpoledne! – Kecáš! – Nekecám! A napíšu o tom i článek, abys viděl, že to za jedno odpoledne jde!
Jasně že to jde. Ten článek jsem napsal, ale že to bude až takový hybatel, to by mě ani ve snu… Každopádně vědět, že vaše práce pomohla k něčemu pozitivnímu, to jednoho rozradostní. Takže jsem napsal, že děkuju a že mi to udělalo radost. A za chvíli přišlo:
ischiam: Já díky, opravdu to moc pomohlo při té prvotní realizaci, kdy jsem kolegy v @RESPEKT_CZ přesvědčoval, že to půjde.
Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy zažívám radost z práce a jsem sám se sebou spokojený. Kdo to zná, ten pochopí…