Něco málo o RSS a curated obsahu…

Téma tohoto zápisku mě napadlo tuhle, když jsem narazil na mém oblíbeném zdroji obskurit na odkaz na jistý český blog, jehož autor byl rozčilen, nakolik jsem pochopil, stížnostmi na zaříznutí Google Readeru, až to v něm vyvolalo dmutí a potřebu sdělit světu, že:

  • RSS je podle něj mrtvá technologie
  • On sám nedokázal zvládnout záplavu informací, co v RSS měl
  • Smysl má sledovat Twitter, který je majoritním informačním médiem
  • Kdo používá RSS, tak je buď fosil, „novinář“ co grepuje zprávy, které by přeložil na Živě, nebo sysadmin
  • Pokročilí uživatelé internetu se těm, co používají RSS, jen smějou

a v závěru svého elaborátu vyzval lidi, aby se poptali „opinion leaderů“, jak získávají informace.

No nádhera. Dal jsem si tu práci, pročetl jsem si jeho Twitter, sledoval jeho veřejné vystoupení, a vyvolalo to ve mně názor, že autor vystupuje jako rádoby kontroverzní, rádoby nekompromisní, rádoby progresivní verbálně agresivní omezenec. Budeme ho sledovat, tihle mladí radikálové jsou vždycky zábavní, ale teď k tématu: Jak opinion leadeři získávají informace?

Světe div se – čtou. Čtou i RSS. Rozdíl mezi opinion leaderem a třeba autorem výše zmíněného článku je ale ten, že opinion leadeři jsou zkušení čtenáři a „1000+“ pro ně nepředstavuje problém, protože dokážou najít to podstatné a informační balast vypouštějí. Jsou tedy mnohem efektivnější. Taky nesledují každou číčovinu, každého vořežpruta, ale pouze zdroje s dobrým poměrem informací ku šumu.

Kdysi kdosi, že odbočuju, polemizoval s Filipem Rožánkem a tvrdil, že Rožánek je obyčejný kecal, protože přeci není možné přečíst tolik článků, kolik Filip někde zmínil. Filip mu odpovídal, že je zvyklý denně přečíst a zpracovat všechny české deníky, agenturní zpravodajství a jánevím co ještě, protože to dělá už mnoho let a dokáže poměrně efektivně zjistit, co má cenu číst a co ne. Není to žádná magie, žádný podfuk ani nic takového, je to věc, co se může naučit téměř každý, stačí ji jen cvičit.

Já se cvičil, když jsem dělal Zdroják. Na začátku jsem z toho byl naprosto bezradný – člověk neví, co sledovat, kde nacházet tipy, kde nacházet primární informace, nepřežvýkané šesti lidma po sobě, je zahlcený informacemi a topí se. Ale pak si zvykne, najde ty správné zdroje, najde svůj systém, a rázem to funguje.

Tomu, co vycházelo na Zdrojáku jako Zprávičky, se říká „curated content“ – tedy něco jako „obsah připravený kurátorem“. Informační kurátor je, podobně jako u výstav, ten člověk, který z velkého množství materiálu vybírá to, co bude zveřejněno. Informace, které se tu povalují, vezme do ruky někdo, kdo je umí zpracovat, vybere z nich jen ty (dle jeho názoru) zajímavé, a ty pošle dál.

Když jsem odešel ze Zdrojáku, tak jsem si chtěl udržet přehled o tom, co se děje, a zároveň mi přišlo docela škoda se o svůj výběr nepodělit s těmi, které to zajímá. A tak vzniknul @Ostoweb. Každé ráno po probuzení jsem vzal do ruky tablet s Flipboardem, prošel jsem si těch několik set zpráv, co se za noc urodilo, a ty, co mě zaujaly, jsem poslal na @Ostoweb, buď s českým komentářem, nebo jako retweet. (Flipboard bere, čistě FYI, informace z RSS i Twitteru.)

V Druidly jsem na to neměl čas ani náladu, ale teď v Economii se snažím tenhle zvyk zase udržet. Chci vědět, co se děje v oboru, chci si zároveň někam „odložit“ odkazy, co mě zaujaly, no a připadá mi škoda se o to nepodělit. A (chvilka pro šimrání ješitnosti) docela mě těší, že u spousty zpráv reportuju mnohem dřív než třeba Zdroják 😉

Občas váhám, když je zpráva taková, že by se mi hodila i na jiný účet – kde vydat, kde retweetnout… Zatím s tím stále experimentuju. Pro správu twitterového účtu používám HootSuite a hojně využívám funkce AutoSchedule, takže můžu ráno projít zprávy, vybrat to zajímavé a nastavit publikaci tak, že se tweety objevují v průběhu dne postupně.

Ostatně – jste zváni! Pokud vás zajímají novinky z oblasti JavaScriptu, HTML5, Node.js, CoffeeScriptu nebo webového vývoje vůbec, občas proložené nějakou kuriozitou, tak sledujte @Ostoweb.