Pokud píšete o tom, co se kolem vás děje, tak se vám dřív nebo později stane, že se to někomu znelíbí. Pokud máte, jako já, úchylku na to, že sbíráte projevy exotů a akcentovaných jedinců, užijete si toho dosytosti. Jednoho dne vám přijde mail, jehož obsah je plusmínus shodný s tím, co jsem napsal do titulku. Co dělat?

Zrovna dneska mi tohle téma připomněl zápisek Davida Kuťáka. Ve stručnosti: kdosi, komu budu říkat Patrik, uspořádal soutěž s ne zcela transparentním průběhem. David Kuťák o tom napsal, zveřejnil nějaké screenshoty a dotyčný Patrik vyskočil a začal požadovat odstranění článku, jinak že podnikne právní kroky.

Ono to je v tomhle případě ještě veselejší, protože nesoudnost a hloupost chodívá ruku v ruce, takže tam probíhá klasické matení právních pojmů s dojmy a Patrik vyhrožuje tím, že napíše ředitelce školy a Kuťákovi seniorovi, dost možná i na uliční výbor, ZO SSM a Kuťákovic pratetě a šermuje u toho pochybnými formulacemi, hází trestním oznámením a tak podobně…

Ale k meritu věci: Co dělat, když vám něco takového přijde?

Zaprvé: Nepanikařte. Napsat takový mail umí i zednický učeň a nic to neznamená.

Zadruhé: Zkontrolujte si, jestli článek opravdu neodporuje zákonu či dobrým mravům. Pokud je to evidentní, že třeba někomu nadáváte do bezcenných šlapek, prasátek a tak, tak jste za čárou a článek stáhněte nebo zrevidujte (a příště si to odpusťte). Pokud je to na vážkách, poraďte se s právníkem. No a když jste si jisti, že dotyčný tahá za kratší konec, tak mu oznamte, že jeho přání nevyhovíte, a pokud tedy chce udělat právní kroky, ať je udělá. Když jste jen třeba věcně popsali události, tak se není čeho bát. Má-li protistrana jiný názor, můžete jí nabídnout, že jejich názor zveřejníte na témže místě, ale to jen když budete v opravdu dobré náladě.

Zatřetí: Klid! Pokud se náhodou stane a opravdu vás kontaktuje právník protistrany, najděte si svého a celou záležitost mu předejte.

Teď pár praktických rad, aneb Laické právní minimum:

Pokud někdo vyhrožuje právními kroky, měl by mít jasno v tom, co jste provedli a jak jste ho poškodili. Podle této skutkové podstaty se řídí další kroky. Pokud jste udělali něco, co spadá pod trestný čin, může dotyčný podat trestní oznámení. Nic ho to nestojí, stačí jen zajít na služebnu a nahlásit to. Policie toto oznámení prozkoumá, a buď ho odloží, nebo se věcí zabývá, vyšetří a předá ji soudu, kdy na straně žalující je stát. Důležité je, že trestné činy jsou vyjmenované v trestním zákoníku. Basta fidli. Pokud jste provedli něco, co tam není, je trestní oznámení zbytečné, a dotyčný musí jít do občanskoprávního sporu. Což bude pravděpodobně většinová situace – někomu se nelíbí, co jste o něm napsali, začne prskat „nactiutrháním“ a „poškozováním dobrého jména“ a kdesi cosi – žádné trestní oznámení nepomůže, musí jít do normálního sporu, a je na něm, aby prokázal, jak se věci staly.

Je libo praktickou ukázku? Ale no prosím:

Před mnoha lety mi přišel mailem spam ze Slovenska. Spam se vyznačoval kromobyčejnou pitomostí, a tak jsem o něm napsal a zveřejnil jsem i jméno odesilatelky. Loni na podzim mi takhle jednoho dne přišel mail od paní:

Dobrý deň,

na Vašej webovej stránke som objavila odkaz na môj email:
https://strucny.misantrop.eu/houbnuti-ultra-rychle-i-pro-nejvetsi-jedaky-m

Žiadam Vás o vymazanie mojho mena a priezviska +uverejnenie klienta, nedala som súhlas na uverejnenie.
Ďakujem
S pozdravom

V klidu, slušně, OK.

Tak, pamatujte si: Pokud vám přijde mail a vy jste jeho příjemce, můžete ho zveřejnit. „Listovní tajemství“ se týká toho, kdo zprávy přepravuje, nikoli příjemce, ten si s ním může dělat co chce. Soudy se v tomto případě kloní k výkladu, že pokud někdo píše do mailů věci, jejichž zveřejnění by na něj vrhlo špatné světlo, tak je tam nemá psát.

Za další: Mám právo zveřejnit, že mi paní X.Y. ze společnosti Z. napsala. Na to nepotřebuju souhlas paní X.Y. problém by byl, kdyby ten mail nepsala ona. Takže jsem odpověděl:

Dobrý den,

Ten mail, co je v článku zveřejněný, jste posílala vy?

S pozdravem

Bleskurychlá odpověď (oslovení a rozloučení už budu vynechávat):

ano, posielala som ho ja.

Výborně. Takže paní byla opravdu autorka dotyčného spamu, tím pádem se nejedná o nějaké falešné obvinění, přiznala se k tomu, tak jaké cavyky?

v tom případě tedy není žádný, ani zákonný ani „morální“ důvod, proč bych měl vaší žádosti vyhovět.

Zákonný vůbec ne, morální možná – ale nezapomeňte: šlo o nevyžádané obchodní sdělení, šlo o spam, takže v tu chvíli opravdu není důvod, proč ji šanovat. Ale paní se rozjela a prskla paragraf:

na základe Zákona FZ ČSFR č. 513/1991 Zb. Obchodný zákon v znení neskorších predpisov:

§ 12 Neoprávnené používanie obchodného mena:

Koho práva boli dotknuté neoprávneným používaním obchodného mena, môže sa proti neoprávnenému užívateľovi domáhať, aby sa takého konania zdržal a odstránil závadný stav. Ďalej môže požadovať vydanie bezdôvodného obohatenia a primerané zadosťučinenie, ktoré sa môže poskytnúť aj v peniazoch. Ak sa neoprávneným používaním obchodného mena spôsobila škoda, možno sa jej náhrady domáhať podľa tohto zákona.

-v období keď som posielala ten email meno Katarína Cetiová bolo obchodné meno zapísané v OR, takže prosím o vymazanie na základe uvedeného zákona.
Nežiadam o vymazanie celého článku, ale na uverejnenie mena nemáte právo a ani nárok.

Cha cha chááá… „Neoprávněné používání obchodního jména“ je jaksi jiný případ. Kdybych třeba dělal trička a používal u toho obchodní jméno Adidas, tak to je přesně ono. Ale napsat do článku „Adidas“ není zásah do práv majitele obchodního jména. Paní zjevně ani náhodou netušila, která bije, tak si myslela, že mě poděsí paragrafem. Byl jsem v rozverné náladě, tak jsem ji zdarma poučil:

Doporučuju dostudovat význam slova „neoprávněně“ – v případě citace se nejedná o využití obchodního jména, ale o uvedeni zdroje, jak je i z kontextu jednoznačně patrné. Tento postup mi potvrdil i právní rozbor, nejste totiž ani zdaleka první, kdo se o něco takového pokouší.
Doporučuji Vám konzultovat svého právního poradce a pak případně podniknout patřičné právní kroky.

Komu není rady…

prosím Vaše údaje pre predanie Vašich kontaktov právnemu poradcovi.

A to jsem se zasmál podruhé. Asi mě mělo zastrašit to sdělení, že už ale fakt jde za tím právním poradcem! Poradce, zástupce, bába nebo sníh, že… Ale i kdyby – nejsem povinen psát komukoli jakékoli údaje, ani když napíše, že je chce pro právníka.

Váš právní poradce je od toho, aby vám poradil, jak postupovat. Nepotřebuje moje kontaktní údaje. 

Standardní postup je ten, že po konzultaci s právníkem podává tento vašim jménem žalobu. Pokud bude chtít podat žalobu, může mě kontaktovat sám na tomto mailu, já mu poskytnu kontakt na svého právního zástupce.

No, zkusila to, dostala co jí náleželo.

Dobrý den,
ďakujem
ozveme sa Vám.
Váš email som postúpila právnemo zástupcovi.
S pozdravom

Na to jsem odpověděl lakonickým „v pořádku“ – a čekám dodneška na to, až se ozvou.

Neozvou se.

Doporučuju vám stejný postup: Pokud jste si jisti, že jste v právu a nic jste neudělali, nezlobte se na ně. Oni to zkouší, nic jiného jim nezbývá, no a zkouší vyhrožovat právníkem. Když se nedáte, tak dají pokoj. I když vám napíše právník, tak vy furt nemusíte dělat nic. Jediné, na čem záleží, je soud (kupodivu to není ani mínění ředitelky školy, ani vašich rodičů) – a u soudu musí protistrana přijít s důkazama toho, že jste se dopustili nekalosti. Ale v takovém případě už to bude řešit váš právník.

Takže přeju klid a silné nervy.