(Psáno pro IHNED v červnu 2016)

Povím vám, to byl ale týden. Jeden si postěžuje na okurkovou sezónu, a o pár dní později někdo vjede úmyslně kamionem do lidí.

Nejsem sám, kdo si vzpomněl na Olgu Hepnarovou. Na druhou stranu po událostech posledního roku ve Francii jen málokoho nenapadl islámský terorismus. Útočníkův otec zmínil, že jeho syn měl nervové problémy, léčil se, navíc měl problémy doma – to by trochu nasvědčovalo modelu “Hepnarová”. I ta chtěla potrestat lidi za příkoří, které v životě pociťovala. Jo, bylo by jednodušší, kdyby útočník byl radikální islamista, pro ty už škatulku máme. Pro nemocné lidi, co zabíjejí náhodné kolemjdoucí, nemáme ani škatulku, ani pochopení, a bohužel ani lék.

Den nato se v Turecku pořádá puč. Teda – puč: Trvalo to od večera do rána a byl to puč jak ze sedmdesátých let. Pučisté z armády obsadili strategická místa, jako třeba televizi a mosty, ale nedošlo jim, že dneska už televize a mosty nejsou tak strategická místa jako kdysi. Nebo došlo? Čert ví, každopádně v ranních zprávách už bylo po puči.

V odpoledních zprávách už měli v Turecku jasno, kdo za tím stojí. Třeba tři tisícovky soudců. To je během toho dopoledne odhalili? Jednomu se nechce věřit… Skoro jako by ty seznamy byly dřív než celý puč. Když jsem to napsal na Facebook, přišel český europoslanec Jan Zahradil s komentářem: “A jestli náhodou ten Brexit nezařídil Putin? A jestli si dvojčata nesestřelily USA samy, že? Nesnesitelná lehkost konspiračních teorií, hned je svět přehlednější.”

Nevím jak to má pan europoslanec s Brexitem a dvojčaty, ale já se jen ptal, jestli to není trochu divné. Víte, já nikdy vojenský puč neprováděl a nemám ani krizový plán pro takovou situaci; třeba tam je “mějte připravené seznamy spiklenců” hned na stránce 2 vpravo dole, tak nevím. Když nevím, tak se zeptám – otázka není konspirační teorie.

Každopádně je očividné, že Erdogan vyšel neuvěřitelně posílen. A je pravda, že se “neúspěšné puče” používaly k posílení vládnoucích kruhů často. Ale netvrdím, že si to Erdogan vymyslel. Jen mu, bych řekl, přišel vhod.

O dva dny později už jeho ústy zaznívá hlas o obnovení trestu smrti, protože “lid si to přeje”. Demokracie v přímém přenosu? Ale no jistě! Erdogan je demokraticky zvolený, lid ho, podle všeho, skutečně podporuje, technicky tedy nelze říct ani slovo.

Pamětliv Godwinova pravidla to napíšu hned: I Adolf Hitler byl zvolen demokraticky, lid si to přál a v roce 1933 dostala NSDAP skoro 44 procent hlasů. Postoj západních demokracií byl opatrný: Hitler je sice lump, ale byl zvolen demokraticky, a třeba se s ním pragmaticky dohodneme, tady ustoupíme, támhle vyjdeme vstříc, a bude klid. Analogie? Třeba ne, třeba je to jen konspirační teorie…

Problém demokracie je, že demokratické mechanismy mohou vést k demokratickému zvolení autokrata. A když si lid přeje vládu pevné ruky, tak ji, zcela demokraticky, dostane.

Protože jaký démos (lid), taková demokracie.