Příběh lidského neštěstí s mravním ponaučením…
Marcela znáte z vyprávění o cestě do Anglie. Ano, to je ten Marcel, co rezervoval trajekt obráceně, tentýž Marcel, který pak francouzskému trajektistovi vysvětloval „I am idiot“. Tak tenhle Marcel teď sedí v práci naproti mně. On je jinak velmi šikovný kluk, extrémně schopný vývojář, vtipný člověk, příjemný, všechno, jen má takový kouzelný smysl pro verbální absurdno, které bezděčně tvoří. Museli byste ho znát… To se takhle třeba odpoledne Marcel zvedne od klávesnice, protáhne a řekne: „Tak, je to hotový!“ – „A Marceli, funguje to?“ – „Ne.“ Jak říkám, museli byste ho znát.
Tak s tímhle Marcelem jsme se ondyno bavili o mém novém PC a o tom, jak do něj hodlám zabudovat vodní chlazení, protože to jednak topí jak polárník v kamínkách, druhak ten boxovaný větrák řve jako býk a zvukem připomíná startující vrtulové letadlo. Marcel na to opáčil, že vodního chlazení netřeba, že on svůj megastroj chladí normálním chladičem… tedy ne boxovaným, takovým trošku lepším, ale vzduchovým. A že to rozhodně stačí i na moje šestijádro, navíc je to lacinější, nic ti z toho nešplouchá… nakonec mě tedy nahlodal. „Nainstalovaný to máš za chvilku, hele, jen to tam našroubuješ a jedeš si jak pán…“
„Marceli,“ povídám, „ale tady v tom návodu ukazujou, že musíš něco z druhé strany motherboardu…“ – „Jo, nojo, to je možný, ale to je hned…“
Fajn. V zadním plechu mám takové otvory, to bude v pohodě. Takže jsem nakonec včera přinesl velký radiátor od Zalmana, k tomu ještě přídavný Arctic Fan, otevřel jsem pé cé a jal se odmontovat starý chladič. Cvak, cvak, a byl pryč. Nešel by náhodou přišroubovat na stávající konstrukci? Hm, nešel. Tak jo. Sestavil jsem podle toho mrňavého návodu ten zadní kus, otočil jsem PC, sundal druhý plech – a v tu chvíli jsem si vzpomněl, že otvor pod motherboardem byl v tom starém case, v téhle nové bedně není!
Kruci, kruci, kruci, přeci nebudu odmontovávat motherboard! Klel jsem a odmontovával motherboard. Mizerný Marcel! Uškrtím ho hned ráno… to bylo furt „je to jednoduchý“
Odmontoval jsem motherboard, nasadil ten zadní kus, přiložil zepředu chladič – a zjistil jsem, že mám krátké šrouby! Ne, jebnu s tím do kouta a pojedu ho zaškrtit rovnou!
Zase jsem chvíli pátral, a pak jsem objevil příčinu neúspěchu: já dal ty nýtky do toho zadního dílu úplně blbě. To je z těch nejednoznačných návodů! Takže jsem to zase odlepil od desky, přeskládal, nasadil správně, znovu přiložil (teď už to, samosebou, nelepilo) a začal šroubovat. Jednou rukou jsem držel motherboard, druhou jsem přidržoval ten zadní nesmysl, třetí jsem šrouboval chladič a čtvrtou jsem fixoval chladič, aby mi nesjel a nezvalchoval okolí procesoru.
Nakonec jsem to celé zašrouboval, přimontoval zpátky do škatule, zapojil, udělal CVAK – a větrák se ani nehnul! Kletě! Zkusil jsem zapojit ten druhý – ten fungoval. Jupí, takže jsem přes ten druhý zapojil ten první, jestli mi teda rozumíte, a točily se konečně oba. Zapnul jsem, zatížil, nádhera – procesor si bublal někde na 42°C, větráky tiše šuměly, po děsivém ryku boxovaného krámu ani památky…
… a pak jsem se na počítač podíval zboku a zjistil jsem, že heatpipes (nevíte, co jsou heatpipes? Takové měděné trubky, co vedou teplo a trčí z toho radiátoru) přečuhují asi o půl centimetru ven ze škatule. Takže ji prostě nezavřu. Tralala!
Marcelovi jsem nakonec velkodušně odpustil, už to takhle nechám, ale vyvodil jsem si z toho ponaučení. Samozřejmě – neposlouchat Marcela, když říká, že „to je jednoduché a za chvilku hotové, rozhodně žádné montování…“
No a zadruhé: I když si to celé změříte, dvakrát, a podle všech informací vám vyjde, že se to tam vejde, tak s jistotou to můžete říct, až když krabici opravdu zavřete! To je taková Schrödingerova kočka naruby.