Jakkoli mám k Václavu Havlovi rezervovaný vztah, v tomhle s ním musím souhlasit…

Stala se mi taková věc: dneska jsem šel z metra a přede mnou na eskalátorech upadla starší paní. Chtěl jsem jí zvednout a zeptat se, jestli je v pořádku, ale nemohl jsem, jak jsem byl rozčilený. Protože je tu takovej bordel, vole, v týhle republice, všechno rozkradli, hajzlové, VŠECHNO V PRDELI, KORUPCE všude!!!!! KRADOUSEK!!!! Modrobolševické straky!!!!!! Lidi jsou tu naprosto nesolidární, všichni hrabou jen pro sebe, bezohlední, jen pan Babiš s panem Okamurou myslí na obyčejné lidi, ti tam konečně udělají pořádek, všechny bych je pozavíral! Policejní stát, lidi nemají co jíst!!!!!!!! (inspiroval Michael Blahut)

To si takhle přečtete libovolné komentáře na zpravodajských serverech, a skoro byste zajásali nad tím, jak tu máme uvědomělé občani*), co žijí politikou, protože příspěvky o politice jsou pod vším, od článků o pěstování řepy až po recenze filmů. Za cokoli může Klaus, Kalousek, socani, komunisti, …

Je to trošku patologické (čti: na hlavu padlé). Tuhle jsem se nad tím zamýšlel a vzpomněl jsem si na jeden citát od Václava Havla (aspoň doufám, že to je od něj). Bylo to nějak v tom smyslu, že v zemi, kde se nesmí provozovat politika, se politikou stává všechno. (Nemůžu dohledat zdroj, bohužel… Aktualizace: Michal Dvořák mě na FB navedl – pamatuju si to pravděpodobně ze seriálu Bigbít, kde je záběr, kdy to říká Havel Hlavsovi jako reakci na Mejlovo tvrzení, že Plastici nejsou političtí…)

V téhle zemi se opravdu politika neprovozuje. Politika, to totiž nejsou jen „volby těch šašků nahoře“, politika je i to, co se děje ve vaší ulici. Míra zájmu o tyto věci je tu až tragicky nízká, natož ochota se o to jakkoli osobně zajímat, starat či angažovat. Reálný vliv tak mají nejrůznější aktivistické spolky, které mají čas, energii a nástroje se věnovat objektům svého zájmu a prosazovat je na lokální úrovni. Že ten zájem nemusí být vždy v souladu se zájmy „obyčejných pracujících neangažovaných“ je nabíledni, ovšem obyčejní pracující neangažovaní na tomhle stavu nesou svůj díl viny.

„Politika“ je tak v české společnosti nikoli „my se staráme o svoje“, ale „ta špína, se kterou musíme žít!“ Politické strany tu vypadají jako zájmové kroužky s počty členů v řádech desetitisíců, to se v nich pak snadno prosazují nejrůznější zájmové skupinky. Ono je určitě pohodlnější nadávat na strany, než nést spoluzodpovědnost za politiku…

Politika je tu vytěsněna na okraj slušné společnosti, je to „salonunfähig“ téma a slušný člověk se tváří, že politika vlastně neexistuje, že je jen něco, co dělají „ti nahoře“, ale to je hnůj, který zaslouží zrušit, protože bez ní by nám bylo líp. Jenže bohužel – politika je nutná součást uspořádání společnosti…

Opravdu vidím příčinnou souvislost mezi tím, že se politika neprovozuje, a tím, že i ze zprávy o volbě malé Miss Bubeneč udělá hlas lidu náhražkové __politikum. Člověk je přeci ze své podstaty tvor politický, takže logicky k politice směřuje a hledá ji. A když ji nedělá opravdu, projevuje se alespoň takto náhražkově. Jen tentokrát za to nemůžou komouši, kteří jakoukoli politiku zlikvidovali, ale může si za to sám lid. Ostatně znovu opakuju: jaký lid (démos), taková demokracie!

Líbí se mi jedno přísloví: „Kdyby se každý postaral nejdřív sám o sebe, bylo by o všechny postaráno!“

—

*) Čistě pro pořádek – tale pravopisná chyba je úmyslná, kdyby to náhodou někomu nechtělo dojít…