Někteří bloggeři se ve své snaze po lákavém titulku neštítí ničeho. Kdybych já chtěl být neseriózní, tak napíšu něco o Jakubovi Vránovi a vězeňském dilema.
Samozřejmě jde o dilema, o kterém jsem se tu zmiňoval – totiž o simulaci algoritmů ve hře, nazývané Iterované vězeňské dilema, o které jsem před lety psal a teď jsem onu sérii článků „revitalizoval“: Vězňovo dilema a komunity.
Jakub Vrána navázal svým článkem, ve kterém představil algoritmy, které „hackují“ mou simulaci tím, že se snaží určit, jaký algoritmus proti nim hraje, a zvolit odpovídající taktiku. Do svého textu jsem doplnil odkaz a doporučuju vám Jakubův článek k přečtení a zamyšlení.
Pokud mi zbyde nějaký čas, zkusím Jakubovy algoritmy implementovat do svých simulací a projet je znovu, třeba vznikne pokračování. Rád bych totiž ověřil jednu teorii…
V materiálech, zabývajících se touto hrou, je totiž zmínka o tom, že algoritmy, které pracují s delší historií her než „jednu úroveň zpátky“, neměly výrazně vyšší úspěšnost než ty, které si pamatují právě jen předchozí krok (TFT, Pavlov…) To je zajímavé tvrzení a rád bych ho ověřil. Pokud vás napadá algoritmus, který by využíval delší (nebo snad kompletní) historii her, podělte se v komentářích, zařadím ho do arény… Díky.