Znáte ty typy taky? Takoví ti, co by nejradši měli kapitalistické vymoženosti se socialistickou pojišťovnou?

Ne, nemám na mysli čistokrevné rudé bolševické noky:

Co na tom, že Česká republika je rozprodána, vytunelována a zadlužena na několik generací dopředu,a většina lidí zde má holý zadek a ještě k tomu na dluh (tedy s vyjímkou pár jedinců, kteří se úspěšně účastnili tunelování). Hlavně že máme svobodu slova (můžem si psát na diskuzích – ovšem jen to,co nám dovolí cenzoři,na chudý lidi musí být přeci přísnost a dohled,ještě by psali co si myslí-odkud já znám slovo cenzor? Jo aha z doby před sametem. Kruci, jak-to, že je to tady po sametu zas???), svobodu koupit si banán kdy chci, tedy pokud mám práci a mám na banán, svobodu cestovat-pokud nám zbydou na cestování peníze.Svobodu cestování dle mne si nejvíc užijí tuneláři,kteří se slovy „tady se nedá žít“odcházejí si užít natunelované do „lepšího světa“. Jo a taky máme svobodu být všichni velkopodnikatelé.

Spíš takoví, kteří jsou vlastně spokojeni, i když „to zas tak špatný nebylo“.

Bylo by snadné jako správný primitivní antikomunista říct: „Všechno bylo špatně!“ Nebylo, ale upřímně – taky žádná výhra. Jenže lidská paměť je ošidná, vytlačuje to špatné a idealizuje si minulost. Sleduju tyhle tendence u lidí kolem padesátky. To takhle sedíte, řekněme, s nějakým inženýrem nebo živnostníkem, řeč se stočí na politiku, a už to jede:

Samozřejmě, teď je to lepší, hele, za bolšána jsi musel držet hubu a krok.

Stačí jen mít peníze a seženeš bez problémů to, co nebylo. Můžeš cestovat, hele, ta svoboda je taky větší, nikdo tě nebuzeruje, kdes byl, s kýms tam mluvil, do toho, kam pojedeš, ti nemůže mluvit žádná bába z uličního výboru…

Ale zase vono ne všechno bylo špatný.

Všichni se měli stejně. Blbě, ale stejně… ale vlastně ti nic nechybělo.

Jo, jasně, nebyly ty počítače a nebyly furt pomeranče a banány, ale tak byly jednou za rok, a vlastně nám ani moc nechyběly.

No a do práce jsi chodil, měl jsi ji jistou. Tos musel fakt poslat do prdele tajemníka nebo bejt extra flink, aby tě vyhodili, ale kdyžs aspoň trošku dělal a nerejpal jsi, tak jsi měl práci jistou.

Jasně, poslouchat Hlas Ameriky se dalo a nikdo z nás těm novinám nevěřil, ale proč do toho rejpat, hele?! Proč? Akorát sis zadělal na problémy! A to je dneska stejný, hele, někomu se znelíbíš a on tě zlikviduje, nemysli si! Nejlepší je nevybočovat z řady!

A měl jsi třeba zájezdy od er ó há. Levný byly, každej mohl jet. Dneska se nepodíváš nikam, protože na to nemá nikdo peníze. K čemu mi je, že můžu jet na Seychelly, když na to nemám!

No a když jsi držel hubu a byl trošku přičinlivej a staral ses, tak jsi měl víc, a žil sis jako král! Všechno bylo levný, jídlo bylo poctivý, nešizený, v pátek jsi jel na chatu a co ti chybělo! Upřímně – co ti chybělo?! Nic! Dneska je to hrozný, všechno rozkradený, lidi zbídačený, všechny ty fabriky rozkradený…

Já jim rozumím. Nemyslí to zle, to je jen šálí selektivní paměť, přiživená nějakou, často domnělou, frustrací. A vím, že ve chvíli, kdy zabrzdí, tak rozhodně a jednoznačně prohlásí, že by teda neměnili kurva ani vomylem a že sice tráva byla zelenější a holky povolnější a nesral je šéf, ale zpátky by to fakt nechtěli.

Fakt jim rozumím. Nemám tyhle úlety „je to dneska stejný“, protože já zkrátka žiju v jiné době, s cenzurou problémy nemám a aniž bych cokoli vytuneloval, tak si na dovolenou jedu kdy chci, ale rozumím jim.

Jen nechápu, když něco takového prohlašují mladíci kolem pětadvaceti…