„Šílený vědec“ je skvělá rekvizita do sci-fi. Píše se o něm mnohem líp než o „šíleném vědeckém týmu“!

Když jsem bylo dítě, četlo jsem takové ty knížky o úsvitu techniky, o vynálezcích a vědcích, co sami doma v kůlně na dvorku vymysleli něco, co pak obrátilo svět vzhůru nohama.

Miloval jsem ty knihy a rád bych si je přečetl zase, ale už si nevzpomenu, jak se jmenovaly. Vím přesně, kde je v knihovně měli, ale na názvy si nevzpomenu.

V jedné knize, bylo to takové „dokudrama“ :), byl příběh kluka, který pracoval jako obsluha Newcomenova parního stroje. Jeho práce byla přehazovat páčky tak, aby se v pravý okamžik překlopily a pustily do válce páru, nebo naopak chladnou vodu. Chytrý chlapec pak přivázal k páčkám a vahadlu provázky, takže si parní stroj sám ve vhodnou chvíli páčky přehodil. Čímž mohl snadno zastat práci hned na několika strojích naráz, továrník vyhodil další kluky, co je do té doby obsluhovali, a ti si na toho chytráka počíhali a ztloukli ho jak psa. Ne, teď si vymýšlím, to tam nebylo – ve skutečnosti chlapec nějak získal pár peněz, montoval tohle vylepšení pro jiné stroje, a nakonec na tom slušně zbohatnul.

V té knížce tuším byl i příběh o klukovi, co jezdil vlakama a v jednom vagónu si udělal maličkou laboratoř. Jednou mu vypadl za jízdy na zem fosfor (nebo sodík?), vznikl požár, vlak musel zastavit, a průvodčí kluka zmlátil tak, že kluk ohluchl. Ale protože to byla duše neklidná a nepokojná, tak po čase pokračoval dál, a nakonec se stal obrovským průmyslníkem a vynálezcem, neboť to byl Edison. (Jeho laboratoř v Menlo Parku bohužel není v tom Menlo Parku, co je u San Francisca, takže jsem ji neviděl.)

Měl jsem tyhle knížky rád. Četl jsem si o podivínu Cavendishovi, o tom, jak pan Rudolf Diesel vynalézal naftový motor a nakonec skočil do vody… a líbilo se mi, jak ty jejich nápady byly krásně jednoduché. V těch knížkách byly reprodukce jejich náčrtků, třeba i slavný Edisonův náčrtek s „Make this!“ a mně se to moc líbilo a – proč to nepřiznat? – tihle pánové se stali mým vzorem. Ano, chtěl jsem jednou být podivín. Vlastně tedy vynálezce, co v kůlně vymyslí něco zajímavého.

Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem viděl film Micro Men, o začátcích domácích počítačů v UK. Samozřejmě, ústřední postavy byly pánové Sinclair a Curry. Film ukazoval jejich spolupráci, jejich rozchod, založení společnosti Acorn, soupeření o zakázku BBC, vznik prvních počítačů, obchodní chyby, nástup „obchodníků“ (A. M. Sugar – AMSTRAD, apod.) a konec zlatého úsvitu, kdy Sinclair prodal firmu i jméno, Acorn skončil se skladem plným počítačů, a zbylo po nich… No, kromě vzpomínek a nezpochybnitelného faktu, že měli výraznou roli v rozvoji celého průmyslového odvětví, jen málo: Po Sinclairovi neúspěšný elektromobil C5, po Acornu úspěšný procesor ARM (původně Acorn Risc Machine, vyvinutý pro počítače Archimedes).

Ano, tehdy byla doba, kdy pár lidí v garáži sletovalo své první počítače, prodali je a založili nakonec firmu. Zlatý věk. Pak přišel průmysl a tohle průkopnické kouzlo pominulo.

Naštěstí ne úplně – přesunulo se do jiného oboru, na internet a na web. Zažili jsme období, kdy největší weby vznikaly jako projekt studentů z jejich ložnice. Někdy doslova. A stále ještě doznívá: průmysl sice dokáže s nízkými náklady tvořit dobré věci, ale stále je tu prostor, kde může někdo s dobrým nápadem prorazit doslova „z garáže, ložnice nebo kůlny“. Stačí jen, aby byl šikovný a měl trochu fištrón.

Vlastně mě to těší. Web je stále jedno z mála odvětví, kde se může jedinec prosadit, kde nepotřebuje tým a drahé vybavení… V tuhle chvíli asi nejlepší útočiště Edisonů, Sinclairů a Wozniaků. Není to tu ještě tak beznadějné jako v plně průmyslových odvětvích, kde těžko z garáže vymyslíte něco, co se prosadí. Ne že by to nešlo, ale je to málo reálné.

A jen jedna malá, ale důležitá poznámka na okraj: Udělejte to! Vymyslet nestačí, musíte to udělat.