Vždycky jsem chtěl napsat článek o své dovolené ve stylu dvou legendárních českých bloggerských cestovatelů!

Cestování je hobby a podívat se v zimě na místo kde v létě by bylo teplo je dobrý nápad. Májská Riviéra je to nejlepší místo, které nabízí možnost shlédnout Karibské moře a i více než to. Taky je zde velký zábavný park Xkaret. Nápad ztrávit v tomto turistickém letovisku předvánoční čas je z mé hlavy. Vzal jsem tedy svou milou a letěli jsme, bohužel z Prahy nic nelítá, takže jsme letěli z Mnichova. Přináším pár rad na cestu.

Nejprve jsem chtěl využít služby místních taxikářů, protože hotel byl asi hodinu a půl cesty od letiště. Tento fakt reklamovat budu a uvidíme. Nakonec jsme jeli šesti místným mikro busem spolu s dalšími skupinkami turistů z Německa, Itálie, Ruska, Polska, Ukrajiny, Albánie, Řecka, Španělska a Portugalska a mohli jsme dvě hodiny seznamovat se s milými cizími lidmi. Bohužel mi při vystupování ukradli fotoaparát. Tento fakt hodlat nereklamuju, nemám nyní na to čas.

Po ubytování v tropickém stylu vydali jsme se na pláž. Zde jsem se bavil často až do pozdních hodin a pak valit bomby na diskotéce pod palmami. V Xkaret je vstup 90 dolarů, ale je potřeba vystát frontu. Můžete ale oslovit ruského průvodce, zaplatit mu 240 dolarů, a organizovaně předběhnete celou frontu. Fajné, no mni? Doporučuji.

Byl jsem ve skupince chudších Čechů, kde šlo vidět, že většina na zájezd šetřila několik let – bohužel jsme tak my , kteří se ve světě vyznáme byli bržděni těmito socky. Když na takový zájezd nemáte , jeďte do Bulharska a ne do Mexika, kde jsem opravdu nechtěl jezdit autobusem a jíst nachos, pokud tedy nechcete občas někam jet, a to já jsem občas chtěl. Připravte se tedy, že v Mexiku zaplatíte 3000 Kč/1den/1osoba, pokud chcete vidět moře za co nejnižší cenu, sežeňte si autobusový zájezd s 1 nocí a několika konzervy v tašce.

Okej, a co takhle?

Přilétáme do Cancúnu, kde se nás ujímá okamžitě conceirge a směřuje nás k malému privátnímu minibusu s klimatizací, který nás odveze do našeho exkluzivního hotelu. Cesta trvá bohužel hodinu a půl, ale není zbytí – náš hotel zatím nemá privátní heliport. Ale cestou aspoň nepohrdnu sklenkou skvělé Tequily Blanco, té nejkvalitnější, která je na místním trhu k sehnání. O prémiového klienta se zde dokážou postarat. Řidič nás veze po dálnici a já si užívám orosené sklenky a dalších orosených věcí.

V hotelu je patrný neokázalý luxus, na jaký jsem zvyklý. Cítím se hned jako doma a při krátkém čekání na recepci žertuji s recepční plynnou španělštinou. V duchu si říkám, že ten měsíc intenzivního kurzu španělštiny, na jehož konci mi učitel podal učebnici a řekl, že mě už nic nového nemůže naučit, stál za to. Bavím personál několika trefnými bonmoty z Cervantesova díla, ale to už mě decentně směřují k mému pokoji.

Pokoje máme prosté, pouhých 70 metrů čtverečních. Mohl jsem samozřejmě objednat stopadesátimetrový mezonetový pokoj přímo na pláži, ale prostoru si užívám doma. Zde jsem chtěl něco romantičtějšího, víc domorodého, proto jsem tedy zvolil menší pokojíček. Nápoje z minibaru mi nabízeli zdarma, ale nechci zneužívat svojí proslulosti a nabízím, že je samozřejmě zaplatím. Ze slušnosti se brání, říkají, že to k all inclusive patří, ale mně na nějaké té stodolarovce nezáleží. Jestli mi něco vadí, tak to jsou socky, které jedou do exotické destinace a škudlí.

Hotel je orientován na tu TOP klientelu z celého světa. Nepotkáte tu jediného Čecha, snad kromě Petra Kellnera a mě. Navíc je do celého komplexu přísný zákaz dětem, takže vás nečeká žádná ukřičená podbízivá zábava, ale jemné požitky na úrovni. Je to skvělé, když vám nikdo nerozumí, takže při večerní partičce whistu se saúdským princem, který je zde častým hostem, mohu dát průchod svým emocím a občas zvolat „Kakraholte!“ Saúdský princ Abdulláh se vždy velmi směje, asi mu to připomíná nějaké slovo z arabštiny, kterou jinak samozřejmě ovládám v několika nářečích. Je to zábavný chlapík.

Samozřejmě že jsem na dovolené, takže svůj čas netrávím jen v hotelu. Od rána sportuji na pláži, surfuji (k hotelu patří kromě privátní pláže i privátní vlny), létám na padáku, potápím se a plavím se na jachtě. Odpoledne ve stínu palmy rekreačně programuji. Nijak se nepřepínám a dávám si denní limit pět tisíc řádků kvalitního objektového kódu. Bez takové rozcvičky by mozek profesionála profesně zakrněl. Večer přicházím do restaurace, kde mne personál již zdálky zdraví decentním Hola a v předklonu mě vede ke stolu. Catalina a Manuela, dvě nádherné Mexičanky, obě Miss Mexiko 2012, které se tu v hotelu starají o hosty, mi nosí na stůl ty nejvybranější lahůdky a nejdražší alkohol.

Uffff… Vždycky jsem si to chtěl zkusit.

PS: Faktem je, že jsem byl v Mexiku, že jsem tam byl na Vánoce, že jsem si to užil a že hotel byl bez dětí. Vše ostatní je literární fikce a aby bylo jasno – samozřejmě vím, jak se píše Concierge a Xcaret…