Víte, že můžete odmítnout výkon vojenské služby? V ČR to lze v případě nějakého konfliktu, na Slovensku jen před konfliktem. A právě na Slovensku se teď šíří hromadné odmítání s odůvodněním „nebudu bojovat za zájmy NATO proti ruským bratrům“ (viz dole). Já bych rád tedy na to konto napsal něco českým úřadům, ano?
Milé Ministerstvo obrany,
jsem nevoják. Odvedení jsem se ubránil, a nemám z toho žádné výčitky; fakt nelituju toho, že jsem se vyhnul dvěma letům buzerace, šikany a bezduchého drilu. Víte, upřímně, byl bych voják na baterky, protože trpím silnou averzí k autoritám, a když se mi někdo pokouší rozkazovat, dostávám střídavě záchvaty smíchu a agresivní zuřivosti. Vůbec dostávám tyhle záchvaty pokaždé, když jsem vystaven zupácké tuposti. Na druhou stranu nejsem pacifista a střílet mě naučil už můj děda, nadporučík v záloze. Sice mám proti téhle zemi spoustu výhrad, ale narodil jsem se tu, a i přesto, že mi mí spoluobčané dávají jen minimum důvodů, tak to tu mám rád.
Rád bych ale touto cestou prohlásil, že pokud snad vypukne konflikt, tak jsem připraven se bránit. Nevím, k čemu bych mohl v takové situaci armádě přesně být, ale kdybyste mě náhodou potřebovali, tak se ozvěte. Něco málo umím, a když vynecháte samoúčelný dril a ranní rozcvičky, tak se domluvíme. Jediné, s čím vám nejsem ochoten pomáhat, je předávání vybavení a základen nějakému cizímu vojsku (vzor 38 či 68).
P.S.: Panslavismem netrpím a přísahou věrnosti ČSSR a její vůdčí síle KSČ už vůbec ne. Rusy už jsem tu jednou zažil, a udělám všechno pro to, abych je tu nezažil podruhé, nebo aby je nezažily vaše děti (svoje nemám).
S úctou
MM
