Žánry jsou dobrá pomůcka, když máte jednou větou popsat, o co jde v díle, které jen přečíst (vidět, zahrát, promyslet, …) zabere mnoho hodin. Nebo když jste novinář a píšete recenze. Třeba recenze na hry pro herní magazín. Musíte říct, jestli je hra FPS, závodní, akční, simulace či strategie… Sice to o hře nic moc neřekne, ale splní to dva účely: Jednak soudný čtenář získá zhruba představu o základním principu hry, a jednak to přitáhne spoustu zastánců toho kterého žánru do komentářů, což vždy slibuje velmi slušný hiphop.
Já jsem už něco málo viděl a zažil (první hra, co jsem hrál, byl survival dungeon s názvem Manic Miner). Takže mám zhruba ponětí, že něco jako „čistokrevná strategie“ je jen chiméra, splácaná napůl z polozapomenutých vzpomínek na „první hru tohoto druhu“ a napůl z horečnaté vize Naprosto Perfektní Hry z určitého žánru. Bohužel, žánrově čisté hry jsou asi vždycky jen ty první, co v daném žánru vznikly. Naprostá většina her je pak lepším či horším mixem různých prvků z různých žánrů. Tedy např. „FPS s prvky z RPG“, „RTS s prvky survival horroru“, „akční budovatelská strategie“ atd. Jenže někomu to nevysvětlíte.
Moc, moc, moc se mi líbí diskuse na BonusWebu o novém Mass Effectu. Totiž naprostá většina lidí tam neřeší, co je v ME2 dobře nebo špatně. Skoro nikdo tam neřeší, jestli se „to“ hraje dobře nebo špatně, či jak moc je recenze v souladu s jejich názorem na hru. Jen se dohadují, jestli Mass Effect 2 JE nebo NENÍ opravdová RPG, což vede k dohadům na téma co vlastně je RPG a k velmi zapáleným diskusím, kdy se dohadují lidé o tom, čí definice RPG je ta správná.
To vše okořeněné exoty s geniálními hláškami jako „Half-Life je jen trapná kopie Crysis“ a „Kde jsou staré dobré časy klasických her jako Crysis„.
Nedozvíte se o hře nic. Jen se dohadují, kdo je víc RPG a kdo je větší fanoušek.
Já mám RPG radši! – Kecáš, já miluju RPG víc než svoji holku! – A já miluju RPG víc než Sovětský Svaz! – Fúúúúúú!