Na warmup party jsem po dlouhém hledání místa k sezení usedl a jal se lamentovat: „Řev, zmatek, zima, sednout se nedá… co jsem komu udělal?„
Na ta slova se obrátil vedle sedící člověk a povídal: „No, asi by se našla spousta lidí…“ Ne, neznělo to jako vtipný dodatek, spíš jako by on byl jedním z nich. Ale na otázku po podrobnostech už neodpověděl.
Takových by bylo. Ale potkal jsem ho ještě asi pětkrát, tak jsem si to zapamatoval.
Po návratu domů jsem se probíral fotkami z WebExpo, a tam jsem si ho všiml taky. Takže se mi konečně podařilo přiřadit jméno k obličeji. Koukal jsem se, co je vlastně dotyčný zač. Pročítal jsem si jeho tweety, a jak jsem se jimi probíral, byl mi stále nesympatičtější. No a nakonec jsem jej šel zablokovat.
A víte, co bylo nejlepší? Až tam jsem zjistil, že jej blokuju už dávno. Svět byl zase v rovnováze. Nevzpomínám si, proč ho blokuju; bloknutí rozdávám intuitivně prudičům. (Prudič není ten, kdo nesouhlasí, ale ten, kdo svůj nesouhlas futruje nesmyslnými či ad hominem argumenty, ale to je na jinou diskusi.) Jak vidno, intuice se nemýlila.
Chcete ponaučení? Blokujte prudiče. Intuice se většinou nemýlí.