Ve škole jsem nabyl dojmu, že dějepis je sada událostí, navlečených na osnově z letopočtů a dní. Byl to omyl, stejně jako dojem, že programování spočívá v psaní příkazů.
Z nějakého důvodu mi dějiny připadaly jako nekonečný seznam „datum: událost“. Takový „dějinný log“. Tím důvodem bylo právě bazírování na datech. Kdo se nazpaměť naučil seznam, dostal dobrou známku.
Považuju to za jednu z (mnoha) křivd, které se na mně dopustila škola. Totiž že mi znechutila dějepis.
Dodneška totiž nevím, kdy se co odehrálo, ale díky dodatečnému studiu jsem začal chápat, co k událostem vedlo a co události dál způsobily. Začal jsem vnímat dějiny ne jako ty kuličky na počítadle, ale konečně vidím ty dráty, na nichž se pohybují. Vidím dějiny jako události v souvislostech, ne jako události v kalendáři.
Nedovedu si ale stále představit, že bych při zkoušení z dějepisu na otázku stran nějaké události odpověděl: „Nevím který den to bylo, ale bylo to někdy ve druhém století. Stalo se to poté, co… a potom se stalo …, protože …“ Ono je totiž jednodušší vyzkoušet znalost dat…