Letos jsem ani nepsal nějaké roční shrnutí. Ono asi nebylo v lednu co shrnovat, ale teď už shrnout můžeme. Něco o startupení a o životních změnách, račte dál…

Rok 2012 byl velmi turbulentní. Odešel jsem ze Zdrojáku, udělal jedno školení, do toho jsem učil na JČU, zrušili nám Bloguje, pak jsem spoluzaložil Druidly, odstěhoval jsem se do Prahy a přespával v kanceláři. Bylo to velice akční období a nelituju toho (mám takovou zásadu nelitovat toho, co jsem udělal…)

Loni v srpnu jsem řešil, co tedy dál, a dospěl jsem k názoru, že by fakt jako nezaškodilo, kdybych se do té Prahy přestěhoval nějak víc než jen do kanceláře. A do toho, jako na zavolanou, napsala Jana Vránová na Facebooku, že shánějí nájemníka do bytu na dobu, co budou s Jakubem v USA. Slovo dalo slovo, a během jednoho dne jsem byl rozhodnut a měl jsem klíče v kapse.

Vránovi bydlí, pokud to nevíte, ve Stodůlkách. Což je velice pěkná okrajová část Prahy, a upřímně říkám, že mít ten pronájem třeba, hmmm, v Holešovicích nebo na Pankráci, tak by se věci vyvíjely jinak a dneska bych byl pravděpodobně zpátky v Budějcích. Jenže Stodůlky měly několik pozitivních faktorů.

Zaprvé – „kousek tady okolo“ bydlí hned několik známých. Za mnohé třeba David Grudl. Zadruhé – pár známých jsem si tu stihnul udělat, což je fajn. No a zatřetí jsem si potvrdil to, co jsem víceméně tušil: z pracovního hlediska je pro mne výhodné být v Praze. Mnohem víc příležitostí, mnohem míň omezení, nižší náklady.

Letos na jaře jsem pocítil nutkavou potřebu opustit Druidly. Což vyvolalo logickou otázku: Co tedy dál? Vrátit se do ČB? Nebo hledat práci v Praze? A pokud práci v Praze, tak kde bydlet, až se Vránovi vrátí? Práce se nakonec našla, takže zbývalo jen vyřešit bydlení. Hledal jsem tedy byty po Praze, a měl jsem poměrně striktní požadavky na dostupnost a lokalitu. Začal jsem hledat, logicky, v okolí stávajícího bydliště, a jako první mi padl do oka byt, který je deset minut pěší chůze od Vránů. Ale přeci nevezmeme první, že, tak jsme hledali dál. Po několika dnech jsme měli spoustu kandidátů, a jako nejlepší se jevil ten první nalezený. Tak jednoho krásného dne žena zavolala – a dozvěděla se, že je už prodaný. Kletě.

Za půl hodiny volala znovu. Že je volný jiný, v tom samém domě, jen o patro výš, a že sedá do auta a jede do Prahy, protože pokud si ho v pět odpoledne rezervujeme, tak bude náš, jinak že je už jiný zájemce.

Byt se nám na první dobrou líbil. Pak následovaly obligátní operace, dohadování s prodejcem, realitkou, bankou – ale nakonec to všechno dobře dopadlo (a na tomto místě děkuji všem zainteresovaným!) a já teď oficiálně a nafurt bydlím v Praze. Na letiště to je 15 minut autem, z okna mám úžasný výhled na Prokopské údolí, kolem klid… Mnojo.

Kdybych se loni v srpnu nedíval na Facebook zrovna ve chvíli, kdy Jana sháněla nájemníka, protože jela za Jakubem, nic z toho by se nestalo.

(Tak vidíte, nejen Adminerem, NotORMem a školením PHP mění Jakub Vrána životy vývojářům!)